Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA X

PODMOŘSKÉ UHELNÉ DOLY

Nazítří, 20. února, jsem se probudil velmi pozdě. Únava z minulé noci mi prodloužila spánek až do jedenácté hodiny. Spěchal jsem zjistit polohu lodi. Přístroje mi ukázaly, že plujeme k jihu rychlostí šestatřiceti kilometrů za hodinu v hloubce sto metrů.

Vstoupil Conseil. Vyprávěl jsem mu o naší noční výpravě. Poněvadž byla okna odkryta, mohl ještě část potopené pevniny zahlédnout.

Nautilus skutečně plul jen deset metrů nad pláněmi Atlantidy. Vznášel se jako balón unášený větrem nad pozemskými lukami. Správněji řečeno, byli jsme spíš cestujícími ve vagónu rychlíku. V popředí, které míjelo před našima očima, byly fantasticky rozeklané skály a lesní porosty, které z říše rostlinné přešly do říše nerostné a jejichž nehybné obrysy se na nás pod vodou šklebily. Byly tam také kamenité útvary pokryté kobercem mořských sasanek a naježené dlouhými svislými rostlinami. Pruhy podivně zkroucené lávy svědčily o zuřivosti sopečných projevů.

Zatímco tyto podivné útvary zářily v našem elektrickém světle, vyprávěl jsem Conseilovi o Atlantech, kteří z hlediska ryzí představivosti inspirovali Baillyho* k tolika půvabným stránkám. Vyprávěl jsem mu i o válkách tohoto hrdinského národa. Hovořil jsem o Atlantidě jako člověk, který už o ní nemůže pochybovat. Ale roztržitý Conseil mě neposlouchal. Lhostejnost, s jakou přijímal můj historický výklad, se mi brzy vysvětlila. Jeho zraky přivábily totiž četné ryby, a viděl-li Conseil ryby, strhla ho vášeň zařazovat je a neměl smysl pro skutečný svět. V tom případě mi nezbývalo než připojit se k němu a pokračovat s ním v ichtyologických studiích.

Ryby v Atlantském oceánu se ostatně příliš nelišily od ryb, které jsme až dosud pozorovali. Byli to rejnoci obrovských těl, dlouzí až pět metrů a nadaní úžasnou svalovou silou, která jim umožňuje vyskakovat nad vodu; dále různé druhy žraloků, mezi nimi i pětimetroví žraloci s trojbokými ostrými zuby, které jsou při své průsvitnosti ve vodě téměř neviditelné; hranatí jeseteři, podobní svým druhům ze Středozemního moře; jehly mořské, půl metru dlouhé, žlutohnědé, s malými šedými ploutvemi, bez zubů a bez jazyka, které se vlnily jako tencí a pružní hadi. Z kostnatých ryb zaznamenal Conseil ostnatce živých barev, známé již za časů Aristotelových pod jménem mořští draci, kteří jsou při chytání velmi nebezpeční svými ostny ve hřbetní ploutvi. Pluli zde krásní měsíčnici tvaru azurově lesklých kotoučů, kteří, osvětleni shora sluncem, tvořili ve vodě stříbrné skvrny, a konečně mečouni, neohrožená to zvířata, spíše býložravá než masožravá, jejichž samečkové poslouchají samičky jako dobře vychovaní manželé na nejmenší pokyn.

Při pozorování nejrůznějších ukázek podmořské zvířeny neopomíjel jsem zkoumat rozlehlé planiny Atlantidy. Nečekané výčnělky dna nutily Nautilus často ke zmírnění rychlosti, takže pak proklouzával úzkými soutěskami mezi pahorky jako obratný kytovec. Jestliže se ponorka dostala do obtížného bludiště, stoupala vzhůru jako (...)

(......)