Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVIII

GOLFSKÝ PROUD

Nikdo z nás nikdy nezapomene na strašné scény z 20. dubna! Popisuji je pod dojmem silného vzrušení. Později jsem své líčení ještě jednou přehlédl. Přečetl jsem je také Conseilovi a Kanaďanovi. Tvrdili, že je přesné ve faktech, ale že na čtenáře dostatečně nezapůsobí. Popsáním takového výjevu by se musilo zabývat pero našeho nejslavnějšího básníka, autora Dělníků moře*.

Řekl jsem už, že kapitán Nemo při pohledu na moře plakal. Nesmírně trpěl. Byl to už druhý přítel, kterého ztratil od našeho příchodu na loď. A jakou smrtí nešťastník zemřel! Rozmačkán, udušen, rozerván strašným chapadlem chobotnice, rozdrcen železnými čelistmi, nemohl spočinout se svými druhy v klidných vodách korálového hřbitova!

Mně při tom zápase rozerval srdce zoufalý výkřik nešťastného muže. Ubohý Francouz zapomněl na svou obvyklou řeč a při posledním výkřiku použil řeči své vlasti a své matky. Měl jsem tedy krajana i mezi námořníky Nautilu, mezi lidmi, kteří byli na smrt oddáni kapitánu Nemovi a prchali s ním před stykem s lidmi! Byl to snad jediný Francouz v této tajemné společnosti, složené jistě z příslušníků nejrůznějších národů? To byla další nerozluštitelná otázka, která mi neustále tanula na mysli.

Kapitán Nemo se vrátil do své kabiny a já jsem ho po několik dní nespatřil. Jak musel být smutný, zoufalý, rozkolísaný! Mohl jsem tak soudit podle lodi, jejíž byl duší a která sdílela všechny jeho nálady. Nautilus teď nezachovával určený směr. Plul jako mrtvola vydaná napospas vlnám. Šroub byl sice uvolněn, ale loď ho téměř nepoužívala. Plula nazdařbůh. Nemohla se odtrhnout od jeviště posledního zápasu, od moře, které pohltilo jednoho z jejích námořníků.

Tak uplynulo deset dní. Až 1. května vyplul Nautilus na cestu k severu podle Lucayských ostrovů při vyústění Bahamského průlivu. Pluli jsme nyní s proudem největší mořské řeky, která má své břehy, své ryby a svou vlastní teplotu. Myslím tím Golfský proud. Je to opravdu řeka, která teče volně Atlantským oceánem a jejíž vody se s vodami oceánu nemísí. Je to slaná řeka, slanější než okolní moře. Její průměrná hloubka je tisíc metrů a průměrná šířka sto kilometrů. Na mnoha místech teče rychlostí čtyř kilometrů za hodinu. Neměnný obsah jejích vod je větší než obsah všech řek na zeměkouli dohromady. Skutečný pramen Golfského proudu, nebo chcete-li jeho východisko, je podle zjištění kapitána Mauryho v Gaskoňském zálivu. Tam se shromažďují jeho studené ještě a nevýrazně zbarvené vody. Odtud vychází proud k jihu podle rovníkové Afriky, ohřívá se slunečními paprsky v horkém pásmu, přetíná Atlantik, dostává se k mysu Saň Roque na brazilském pobřeží a rozděluje se ve dvě větve, z nichž jedna se jde ještě nasytit teplými vodami Karibského moře. Odtud Golfský proud už vykonává svou roli udržovatele tepelné rovnováhy. Vyrovnává totiž teplotu oceánu tím, že mísí tropické vody s vodami arktickými. Rozpálen do bělá v Mexickém zálivu, stáčí se k severu podle amerických břehů až k Newfoundlandu, (...)

(......)