Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVII

CHOBOTNICE

Po několik dnů plul Nautilus neustále daleko od amerických břehů. Zřejmě nechtěl plout Mexickým zálivem nebo Karibským mořem. Vody by tam byl měl pod sebou sice dost, protože průměrná hloubka tam je tisíc osm set metrů, ale kapitánu Nemovi se zřejmě nelíbily tyto končiny poseté ostrovy a brázděné parníky.

Dne 16. dubna jsme ve vzdálenosti pětačtyřiceti kilometrů zahlédli ostrovy Martinique a Guadeloupe. Jen na chvíli jsme spatřili jejich vrcholky.

Kanaďan byl velmi rozmrzen, protože chtěl uskutečnit své plány právě v tomto zálivu, a to tak, že bychom buď dosáhli pevniny, nebo přistáli u některé z lodí, které zajišťují spojení mezi jednotlivými ostrovy. Kdyby se tam Kanaďanovi podařilo zmocnit se bez kapitánova vědomí člunu, mohl by se útěk podařit. Na širém oceánu na to ovšem pomýšlet nemohl.

Kanaďan, Conseil a já jsme o tom dlouho hovořili. Byli jsme na Nautilu uvězněni už šest měsíců. Překonali jsme již vzdálenost šestnácti tisíc mil, což je jedenasedmdesát tisíc kilometrů, a Ned Land říkal, že to na konec stále ještě nevypadá. Vytasil se proto s návrhem, který jsem vůbec nečekal. Chtěl položit kapitánu Nemovi přímou otázku. Chce nás kapitán věznit v lodi trvale?

Takové jednání se mi však nelíbilo. Soudil jsem, že by k ničemu nevedlo. Od velitele Nautilu jsme nemohli nic čekat. Vše záleželo na nás. Kapitán byl ostatně od jisté doby stále zachmuřenější, uzavřenější a nesdílnější. Zdálo se, že se mi vyhýbá. Potkával jsem ho jen zřídkakdy. Dříve mi rád vysvětloval podmořské divy, nyní mě nechával při mých studiích a do salónu nechodil.

Jaká změna se to s ním stala? A z jaké příčiny? Sobě jsem nemohl vyčítat nic. Netížila ho už naše přítomnost? Přesto jsem nemohl doufat, že by nám vrátil svobodu.

Prosil jsem tedy Neda, aby mě o věci nechal dříve trochu přemýšlet. Kdyby náš dotaz neměl kladný výsledek, vzbudil by jeho podezření, naši situaci by ztížil a Kanaďanovým plánům by uškodil. Dodávám ještě, že v žádném případě jsem se nemohl vymlouvat na naše zdraví. Kromě kruté zkoušky pod ledovým polem na jižním pólu se nám nikdy nevedlo tak dobře. Nedoví, Conseilovi i mně. Zdravá potrava, slaný vzduch, pravidelný život a stejnoměrná teplota nás chránily před nemocemi. Chápal jsem, že to je pravý život pro kapitána Nema, který je tu doma, kterého netrápí touha po zemi a který spěje za svým cílem cestami tajemnými pro všechny lidi, jen pro něho ne. My jsme se však s lidstvem nerozešli. Já sám jsem si nechtěl vzít s sebou do hrobu všechna svá zajímavá a nová studia. Měl jsem teď právo napsat pravdivou knihu o moři a chtěl jsem, aby se dočkala vydání.

I tady, v antilských vodách, deset metrů pod hladinou, mohl jsem denně zapisovat do svých poznámek spousty zajímavých poznatků. Z nižších živočichů tu žili podlouhlí a perleťově lesklí trubýši, měchýřovky, které nastavují své blány větru a jejichž modrá chapadla splývají jako hedvábné nitě, a dále napohled půvabné medúzy, na dotek však opravdové kopřivy, (...)

(......)