Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI

OD MYSU HOORN K AMAZONCE

Nedovedu říci, jak jsem se octl na plošině. Snad mě tam odnesl Kanaďan. Dýchal jsem, polykal jsem osvěžující mořský vzduch. Mí přátelé se vedle mne také opíjeli jeho svěžími částicemi. Dlouho hladovějící ubožáci se nesmějí nerozvážně vrhnout na první nabídnuté jídlo. My jsme se však nemusili ovládat a mohli jsme plnými plícemi vdechovat vzduch. A mořský větřík nás přitom opájel rozkoší.

"Ach, kyslík je dobrá věc!" řekl Conseil. "Jen ať se pan profesor nebojí a dýchá! Je tu vzduchu pro každého dost."

Ned Land nemluvil, ale otvíral ústa tak, že by byl vyděsil i žraloka. Kanaďan "táhl" jako rozpálená kamna.

Síly se nám rychle vracely. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, viděl jsem, že jsme na plošině sami. Z posádky tam nebyl nikdo. Ani kapitán Nemo. Záhadní námořníci z Nautilu se spokojili vzduchem, který proudil dovnitř. Žádný z nich se nepřišel těšit ze vzduchu nahoru.

První slova, která jsem pronesl, byla slova díků a vděčnosti k mým společníkům. Ned a Conseil mi prodloužili v posledních dlouhých hodinách smrtelného zápasu život. Ani všechna moje vděčnost nemohla být dostatečnou odměnou za takovou oddanost.

"Dobrá, pane profesore," řekl mi Ned Land, "to nestojí vůbec za řeč! Čím jsme se zasloužili? Ničím. Byla to jen otázka aritmetiky. Váš život má větší cenu než náš. Bylo nutné jej zachránit."

"Ne, Nede," odpověděl jsem, "nemá větší cenu. Nikdo není lepší než šlechetný a dobrý člověk, a vy jím jste!"

"Dobře, dobře," opakoval Kanaďan v rozpacích.

"A co tys musil vytrpět, můj dobrý Conseili!"

"Ani ne. Abych řekl panu profesorovi pravdu, chybělo mi jen několik doušků vzduchu; myslím však, že bych se s tím vyrovnal. Díval jsem se ostatně na pana profesora, který už omdléval, a to mi vzalo všechnu chuť k dýchání. Vzalo mi to, jak se říká, dech..." A Conseil, plný rozpaků nad tím, že začíná mluvit všední fráze, větu nedokončil.

"Přátelé," řekl jsem v hlubokém dojetí, "jsme navždy spojeni jeden s druhým a vy máte právo..."

"Kterého opravdu použiji," vpadl Kanaďan.

"Jaké právo?" ptal se Conseil.

"Ano, právo vzít vás s sebou, až ten pekelný Nautilus opustíme," pokračoval Ned Land.

"Správně," řekl Conseil. "Plujeme dobrým směrem?" "Ano," odpověděl jsem, "protože plujeme za sluncem a tady slunce znamená sever."

"To jistě," pokračoval Ned Land, "ale musíme zvědět, plujeme-li do Tichého nebo do Atlantského oceánu, to jest do moří navštěvovaných nebo pustých." Na to jsem odpovědět nemohl. Obával jsem se, že nás kapitán Nemo zavleče spíš do onoho velkého oceánu, který omývá břehy Asie a Ameriky. Uzavře tak svou podmořskou cestu kolem světa a vrátí se do vod, v nichž

Nautilus nacházel největší svobodu. Ale co se stane s plány Neda Landa, vrátíme-li se do Tichého oceánu, daleko od obydlených zemí?

Tuto důležitou věc jsme se měli brzy dovědět. Nautilus plul velmi rychle. Brzy jsme přepluli polární kruh a zamířili jsme k mysu Hoorn. Tento výběžek americké pevniny jsme minuli 31. března v sedm (...)

(......)