Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XX

KRVEPROLITÍ

Tón vyprávění, nečekanost celé scény, příběh vlastenecké lodi, vyprávěný zprvu tak chladně a pak se zvláštním pohnutím, s nímž ta podivná osobnost pronášela svá poslední slova, to jméno Mstitel, jehož význam mi nemohl uniknout, to vše se mě velmi hluboce dotklo. Nespouštěl jsem z kapitána zrak. Stál s rukama vztaženýma k moři a pozoroval ohnivým zrakem slavnou trosku. Snad se nikdy nedovím, kdo ten člověk je, odkud pochází a kam jde; ale stále jasněji jsem viděl, jak se z vědce vyklubává člověk. Kapitána Nema a jeho společníky neuzavřela do Nautilu obyčejná nenávist k lidem, nýbrž nenávist hrůzná nebo vznešená, kterou čas nemohl nijak oslabit.

Toužila tato nenávist ještě po pomstě? To mi měla budoucnost brzyukázat.

Nautilus zatím zvolna stoupal k hladině. Viděl jsem, jak obrysy Mstitele pomalu mizí. A hned nato mi lehké kolébání prozradilo, že plujeme na volném vzduchu.

V tom okamžiku se ozvala temná rána. Pohlédl jsem na kapitána. Ani se nepohnul.

"Pane kapitáne?" ozval jsem se.

Neodpověděl mi. Opustil jsem ho a vystoupil jsem na plošinu. Kanaďan a Conseil mě tam už předešli.

"Co to bylo za ránu?" ptal jsem se jich.

Pohlédl jsem směrem, v němž jsem spatřil loď. Přiblížila se k Nautilu. Bylo vidět, že zvýšila rychlost. Dělila ji od nás už jen vzdálenost jedenáctikilometrů.

"Byla to rána z děla," řekl Ned Land.

"Co je to za loď, Nede?"

"Podle vystrojení a podle nízkých stěžňů bych řekl, že to je loď válečná," odpověděl Kanaďan. "Kéž by tak na nás najela, a bude-li třeba, ten prokletý Nautilus potopila!"

"Nede," odpověděl mu Conseil, "co by mohla Nautilu udělat? Napadne jej pod vodou? Bude na něj střílet na mořském dně?"

"Řekněte mi, Nede," ptal jsem se, "zda můžete rozpoznat národnost télodi."

Kanaďan svraštil obočí, přivřel víčka v úzkou štěrbinu a pozoroval chvíli loď svým velmi ostrým zrakem.

"Ne, pane profesore," odpověděl, "národnost té lodi nepoznám. Mohu však potvrdit, že to je válečná loď, protože na konci hlavního stěžně jí vlaje dlouhá vlajka."

Celou čtvrthodinu jsme pozorovali loď, která plula přímo k nám. Nemohl jsem si ovšem myslet, že na tuto vzdálenost Nautilus už spatřila, a tím méně, že by v něm rozpoznala ponorku.

Kanaďan mi brzy oznámil, že to je velká válečná loď s ostruhou a s dvojitou obrněnou palubou. Z jejích dvou komínů unikal hustý černý kouř. Skasané plachty splývaly s linií ráhen. Na zadním stěžni nebyla však žádná vlajka. Vzdálenost byla ještě příliš velká, takže jsme nemohli rozeznat barvy na dlouhé vlajce hlavního stěžně, vlající jako úzká stuha.

Loď se blížila velmi rychle. Jestli ji kapitán Nemo nechá přiblížit, nabídne se nám tu možnost útěku.

"Pane profesore," řekl mi Ned Land, "až bude ta loď dva kilometry daleko, skočím do moře a žádám vás, abyste udělal totéž!"

Na Kanaďanovu větu jsem neodpověděl. Díval jsem se stále na loď, která vůčihledě rostla. Ať to je loď anglická, francouzská, americká nebo ruská, jistě nás přijme, dostaneme-li se na její (...)

(......)