Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXI

POSLEDNÍ SLOVA KAPITÁNA NEMA

Okna se za tím strašným viděním zavřela, ale salón se neosvětlil. Uvnitř Nautilu byla tma a ticho. Loď opouštěla místo zkázy velkou rychlostí v hloubce třiceti metrů. Kam plula? Na sever nebo na jih? Kam prchal ten člověk po své kruté pomstě?

Vrátil jsem se do kabiny, kde seděli mlčky Ned a Conseil. Přepadla mě nepřekonatelná hrůza z kapitána Nema. Ač mu lidé strašně ublížili, neměl právo trestat tak hrozně. Udělal ze mne když ne spoluviníka, tedy aspoň svědka své pomsty. Ale i to bylo strašné.

V jedenáct hodin se elektrické světlo rozsvítilo. Přešel jsem do salónu. Nikdo tam nebyl. Podíval jsem se na různé přístroje. Nautilus plul k severu rychlostí šestatřiceti kilometrů za hodinu, chvíli po hladině, chvíli v hloubce deseti metrů.

Podle údajů na mapě jsem zjistil, že jsme propluli průlivem La Manche a zamířili velkou rychlostí k severským mořím.

Večer jsme měli tři sta sedmdesát kilometrů rychlé plavby Atlantikem za sebou. Když se setmělo, zůstalo moře tmavé až do východu měsíce.

Vrátil jsem se do své kabiny. Nemohl jsem usnout. Myslí mi znovu procházela strašná scéna zkázy.

Kdo mohl od tohoto dne předvídat, kam nás Nautilus v .severní části Atlantského oceánu zanese? Stále tou úžasnou rychlostí! Stále severními mlhami! Popluje k výspám Špicberků, nebo ke strmým břehům ostrovů Nová země? Popluje snad těmi neznámými moři, jako je Bílé moře, Karské moře, Obský záliv a neznámé končiny při asijských březích? To jsem nevěděl. Nemohl jsem ani odhadnout, jak dlouho plavba trvala. Palubní hodiny se zastavily. Zdálo se mi, že dny a noci se nestřídají pravidelně, jak tomu je v polárních krajích. Tušil jsem, že nás loď vleče do oněch záhadných končin, v nichž se tak volně rozvíjela fantazie Edgara Poea. Čekal jsem, že každou chvíli spatřím jako Poeův románový hrdina Gordon Pym "onu nejasnou lidskou postavu, mnohem větší, než jsou postavy obyvatel Země, vrhající se přes strašný vodní vír, který chrání kraje poblíž pólu".

Usuzuji - ale mohu se také mýlit -, že tato dobrodružná plavba Nautilu trvala patnáct nebo dvacet dní, a nevím, jak dlouho by byla ještě pokračovala, kdyby nebyla přerušena jinou katastrofou. Kapitán Nemo se vůbec neukázal. Ani jeho zástupce ne. Nespatřil jsem ani na okamžik vůbec nikoho z posádky. Nautilus plul téměř neustále pod vodou. Když vystupoval na hladinu, aby obnovil zásobu vzduchu, otvíral a zavíral se palubní otvor automaticky. Naši polohu do mapy nikdo nezanášel. Nevěděl jsem, kde jsme.

Uvedu ještě, že se neukázal ani Kanaďan, který už byl se svou trpělivostí u konce. Conseil z něho nedostal ani slovo. Bál se, aby se Kanaďan v záchvatu trudnomyslnosti nebo strašného stesku nezabil. Oddaně nad ním bděl.

Je pochopitelné, že to byla situace za těchto okolností nesnesitelná.

Jednoho dne - datum uvést nemohu - jsem usnul v pozdních nočních hodinách těžkým a chorobným spánkem. Když jsem se probudil, spatřil jsem Neda Landa, který se nade mnou skláněl a šeptal mi:

(...)

(......)