Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA V

NAZDAŘBŮH

Při plavbě Abrahama Lincolna nedošlo dlouho k žádné příhodě. Přesto se Nedu Landovi naskytla příležitost, aby ukázal svou úžasnou obratnost, přičemž jsme poznali, jakou k němu můžeme mít důvěru.

Na širém moři poblíž Falklandských ostrovů se naše Fregata setkala 30. června s americkými velrybáři, kteří nám řekli, že o narvalovi nic nevědí. Jeden z nich však, kapitán lodi Monroe, věděl, že na palubě Abrahama Lincolna je Ned Land, a požádal ho o pomoc při lovu na velrybu, která se octla v dohledu jeho lodi. Kapitán Farragut chtěl vidět Neda Landa při práci, a dovolil mu proto přejít na palubu lodi Monroe. A náhoda našemu Kanaďanovi přála tak, že místo jedné velryby harpunoval dvěma harpunami dvě. Jednu zasáhl přímo do srdce a druhé se zmocnil po několikaminutovém pronásledování.

Opravdu, kdyby se netvor měl setkat s harpunou Neda Landa, nevsadil bych si na netvora.

Fregata plula úžasnou rychlostí podle jihovýchodního pobřeží Ameriky. Dne 3. července jsme byli na začátku Magalháesova průlivu u Panenského mysu. Ale kapitán Farragut nechtěl plout křivolakým průlivem a řídil loď tak, aby obeplula mys Hoorn.

Posádka s ním souhlasila. Bylo vskutku nepravděpodobné, že bychom se mohli s narvalem setkat v úzkém průlivu. Mnozí námořníci tvrdili, že ten netvor by tudy ani neproplul, protože "je na to moc velký".

Dne 6. července ve tři hodiny odpoledne obeplul Abraham Lincoln o dvacet kilometrů jižněji osamělý ostrůvek, skalisko ztracené na konci americké pevniny, kterému dali holandští plavci jméno svého rodného města Hoorn. Tam jsme se stočili k severozápadu a nazítří už šroub Abrahama Lincolna tepal vody Tichého oceánu.

"Otevřete oči! Otevřete oči!" opakovali námořníci na lodi.

A všichni je opravdu otvírali. Dalekohledy i oči, trochu oslněné nadějí na dva tisíce dolarů, nezůstaly ani na chvíli v klidu. Všichni dnem i nocí pozorovali povrch oceánu a ti, kteří trpěli nyktalopií, oční vadou, při níž se vidění zlepšuje za šera, měli o polovinu větší naději na získání odměny. Já, ač mě peníze nijak nelákaly, nepatřil jsem na palubě mezi muže nejméně pozorné. Jídlu jsem věnoval jen několik minut a spánku jen několik hodin. Nedbal jsem ani slunce, ani deště a palubu jsem vůbec neopouštěl. Nakloněn přes palubní kryt na přídi nebo opřen o pažení na zádi, hleděl jsem lačným pohledem na rozvlněnou vodní brázdu, která se do nedozírna bělela za lodí. Kolikrát jsem se podílel na vzrušení důstojníků i mužstva, když některá vrtošivá velryba vystrčila nad vodou svůj tmavý hřbet! To byla paluba fregaty okamžitě plná. Východy z podpalubí vychrlily proud důstojníků i lodníků. Všichni pozorovali se zrychleným dechem a s neklidným zrakem pohyby kytovce. I já jsem se díval, div jsem si nezničil sítnici, div jsem neoslepl, kdežto stále netečný Conseil opakoval klidným hlasem:

"Kdyby byl pan profesor tak laskav a netřeštil tolik oči, viděl by líp." Býval to však planý poplach. Abraham Lincoln měnil kurs, pouštěl se za ohlášeným zvířetem, (...)

(......)