Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VI

PLNOU PAROU

Po tomto výkřiku se k harpunáři seběhla celá posádka: velitel, důstojníci, poddůstojníci, lodníci a plavčíci až po inženýry, kteří opustili své stroje, a po topiče, kteří utekli od topenišť. Zazněl rozkaz k zastavení a loď plula dál už jen setrvačností.

Byla hluboká noc. Ač měl Kanaďan výborný zrak, nebylo mi jasné, jak mohl vůbec vidět a co to mohl vidět. Srdce mi bláznivě bušilo.

Ale Ned Land se nemýlil. Všichni jsme spatřili předmět, na který ukazoval. Šest set metrů před pravým bokem Abrahama Lincolna se moře zdálo zespoda osvětleno. To nebylo obyčejné světélkování. Nemohli jsme se v tom mýlit. Netvor byl potopen na několik metrů pod hladinou a vydával silné, nevysvětlitelné světlo, o kterém se zmiňovala hlášení několika kapitánů. Toto nádherné vyzařování muselo vycházet z nějakého silného zářícího zdroje. Osvětlená část moře měla tvar obrovského oválu, v jehož středu se žhavý zdroj zhušťoval. Jeho pronikavý svit postupným šířením slábl.

"Je to jen shluk světélkujících tělísek!" zvolal jeden z důstojníků.

"Ne," namítl jsem přesvědčivě. "Skulaři a salpy* nevydávají nikdy tak silné světlo. Tato zář je původu elektrického... Ostatně podívejte se, podívejte se! Pohybuje se! Dopředu i dozadu! Vrhá se na nás!"

Všichni na fregatě začali křičet.

"Ticho!" zvolal kapitán Farragut. "Kormidlo po větru! Stroje zpětný chod!"

Námořníci se vrhli ke kormidlu, inženýři ke strojům. Páře byl dán okamžitě zpětný chod a Abraham Lincoln otočkou doleva opsal půlkruh.

"Kormidlo přímo! Stroje vpřed!" zvolal kapitán Farragut.

Rozkazy byly ihned provedeny a Fregata se rychle vzdalovala od světelného zdroje.

Vlastně ne, chtěla se vzdálit, ale nadpřirozené zvíře se blížilo rychlostí dvojnásobnou.

Zůstali jsme bez dechu. Zvíře nás hravě dohánělo. Obeplulo fregatu, která plula rychlostí dvaceti pěti kilometrů za hodinu, a obklopilo ji svým elektrickým závojem jako světelným prachem. Pak se vzdálilo asi na tři až pět kilometrů, zanechávajíc za sebou světélkující stopu jako lokomotiva rychlíku oblaka páry. Na nejzazším obzoru se však netvor náhle obrátil úžasně rychle proti Abrahamu Lincolnu, zastavil se prudce asi šest metrů před ním a zhasl. Ale ne proto, že se potopil; zář nezmizela postupně, nýbrž náhle, jako by zářiči zdroj naráz vyschl. Pak se objevil na druhé straně lodi.

Buď ji obeplul, nebo proklouzl pod jejím kýlem. Každým okamžikem mohlo dojít ke srážce, která by pro nás byla jistě osudná.

Podivil jsem se však počínání fregaty. Neútočila, nýbrž prchala. AČ měla pronásledovat, byla pronásledována a já jsem to kapitánu Farragutovi také připomněl. Jeho obvykle klidná tvář měla výraz nevylíčitelného údivu.

"Pane Aronnaxi," odpověděl mi, "nevím, s jak strašným zvířetem mám co dělat, a nechci v té tmě ohrozit fregatu nějakou neopatrností. Jak mám také napadnout něco, co neznám, a jak se tomu mám bránit? Počkejme do rána; pak se role vymění."

"Už nepochybujete o druhu toho zvířete, pane kapitáne?"

"Ne, pane (...)

(......)