Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VII

VELRYBA NEZNÁMÉHO DRUHU

Ač jsem byl nečekaným nárazem překvapen, všechno jsem jasně vnímal.

Byl jsem napřed stržen do hloubky asi šesti metrů. Jsem dobrý plavec, i když se nechci přirovnávat k Byronovi a Edgaru Poeovi*, kteří byli mistři v plavání. Jakmile jsem se octl pod vodou, neztratil jsem hlavu. Dvěma prudkými údery nohou jsem se vynořil zas na hladinu.

Mou první starostí bylo podívat se po fregatě. Zpozorovala posádka, že jsem zmizel? Otočil se Abraham Lincoln? Spustil kapitán Farragut na moře člun? Mohl jsem doufat, že budu zachráněn?

Byla hluboká tma. Zahlédl jsem tmavou hmotu, která mizela na východě a jejíž poziční světla vzdáleností slábla. To byla fregata! Byl jsem ztracen.

'"Pomoc! Pomoc!" volal jsem, plávaje zoufale za Abrahamem Lincolnem.

Šaty mi však překážely. Ve vodě se mi přilepily na tělo a bránily mi v pohybech. Potápěl jsem se... zalykal jsem se...

"Pomoc!"

To byl můj poslední výkřik. Do úst mi vnikla voda. Zmítal jsem se a klesal jsem do hlubin.

Náhle mě uchopila za oděv něčí silná ruka. Cítil jsem, jak mě táhne na hladinu, a zaslechl jsem slova pronesená u mého ucha:

"Jestliže bude pan profesor tak laskav a opře se o mne, poplave se mu mnohem snadněji."

Zachytil jsem se jednou rukou ramene věrného Conseile.

"To jsi ty?" řekl jsem.

"Ano, já," odpověděl Conseil, "a jsem panu profesorovi k službám."

"Srazil tě do moře také ten náraz?"

"Ne. Ale protože panu profesorovi sloužím, následoval jsem ho."

Ten chlapec to pokládal za věc docela přirozenou.

"A co fregata?" ptal jsem se ho.

"Fregata?" odpověděl Conseil, obraceje se na záda. "Myslím, že pan profesor udělá dobře, když už s ní nebude moc počítat."

"Co to říkáš?"

"Říkám, že ve chvíli, kdy jsem skočil do moře, zaslechl jsem kormidelníka volat: "Šroub a kormidlo jsou rozbity...""

"Rozbity?"

"Ano, přeraženy zubem toho netvora. Myslím, že to je jediná porucha Abrahama Lincolna. Pro nás je to však mrzuté, když už jej nelze řídit." "Pak jsme ztraceni."

"Snad," odpověděl klidně Conseil. "Ale ještě nám zbývá několik hodin a za tu dobu lze ledacos udělat."

Neotřesitelná Conseilova chladnokrevnost mě povzbudila. Plaval jsem usilovněji. Oblek mě přitom tížil jako olověný plášť, takže jsem se mohl udržet na hladině jen s vypětím všech sil. Conseil si toho všiml.

"Kdyby pan profesor dovolil, rozřízl bych mu šaty."

Vjel mi otevřeným nožem pod oblek a rychlým řezem ho odshora dolů prořízl. Pak mi ho obratně stáhl, zatímco jsem plaval za oba.

Nyní jsem stejnou službu prokázal já Conseilovi a oba jsme potom plavali vedle sebe dál.

Naše situace však byla stále stejně strašná. Našeho zmizení si zřejmě nikdo nevšiml. A i kdyby, Fregata se k nám proti větru vrátit nemohla, protože přišla o kormidlo. Mohli jsme tedy počítat jen s čluny.

Conseil uvažoval o této domněnce úplně chladnokrevně a vyvodil z ní plán. Podivná povaha! Ten netečný chlapec jednal, jako by byl doma.

Usoudili jsme, že naše jediná naděje je záchrana člunem z Abrahama (...)

(......)