Jules Verne
překlad: Václav Netušil

DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VIII

MOBILIS IN MOBILI

Brutální únos byl proveden rychlostí blesku. Ani já, ani mí druhové jsme neměli čas se vzpamatovat. Nevím, co si myslili oni, když nás ti chlapi táhli do plovoucího vězení, ale mě silně mrazilo v celém těle. S kým tu máme co dělat? Snad s nějakými piráty nového druhu, kteří těží z moře svým způsobem?

Sotva se nade mnou úzký poklop uzavřel, obklopila mě naprostá tma. Oči oslněné ještě vnějším světlem nemohly nic rozeznat. Cítil jsem jen pod bosýma nohama příčky železného žebříku. Ned Land a Conseil se pevně drželi a celí vyděšení sestupovali za mnou. Na konci žebříku se otevřely dveře a hned za námi s dunivým zvukem zapadly.

Byli jsme sami. Kde? To jsem nemohl říci, ani si to představit. Všude byla tma, tak hluboká tma, že moje oči ani po několika minutách nezachytily nejmenší nejasný odlesk, který se občas zachvěje i v nejtmavší noci.

Ned Land, rozzuřený takovým zacházením, netajil se svým rozhořčením.

"Tisíc ďáblů!" křičel. "To jsou lidé, které by mohli i Kaledoňané* poučovat o zdvořilosti. Chybí už jen, aby to byli lidožrouti! Nijak by mě to nepřekvapilo, ale prohlašuji, že mne nesnědí, aniž bych se ozval." "Uklidni se, Nede, uklidni se," odpověděl mu Conseil klidně. "Nezlob se předčasně. Ještě nejsme na rožni!"

"Na rožni ne, ale v peci už určitě!" namítal Kanaďan. "Tma je tu opravdu jako v peci. Naštěstí jsem neztratil svůj nůž a tolik vždycky ještě uvidím, abych ho mohl použít. První z těch lupičů, který na mne vloží ruku..."

"Nerozčilujte se, Nede," řekl jsem harpunáři, "a nepřivádějte se zbytečnými násilnostmi do nebezpečí. Kdo ví, zda nás neposlouchají! Snažme se raději zjistit, kde jsme."

Vydal jsem se tápavě na cestu. Po pěti krocích jsem narazil na železnou stěnu z nýtovaných plátů. Když jsem se otočil, vrazil jsem do dřevěného stolu, u něhož stálo několik židlí. Podlaha tohoto vězení byla pokryta silným phormiovým* kobercem, který tlumil zvuk kroků. Na stěnách jsme nenašli ani stopy po oknech nebo dveřích. Když Conseil obešel místnost opačným směrem, vrátil se se mnou do středu kabiny, jež byla asi šest metrů dlouhá a tři metry široká. Co se výšky týče, tu nemohl zjistit ani Ned Land, ačkoli byl hodně velký.

Tak uplynulo půl hodiny a naše situace se nezměnila; tu náhle hluboká tma byla vystřídána prudkým světlem. Naše vězení se naráz, osvětlilo světlem tak jasným, že jsem je zpočátku nemohl snést. Podle jeho bílé barvy a jasu jsem v něm poznal světlo elektrické, které vytvářelo kolem ponorky nádherné světélkující efekty. Zavřel jsem proti své vůli oči, a když jsem je otevřel, zjistil jsem, že světlo vychází z matné polokoule umístěné v horní části kabiny.

"Konečně vidíme jasně!" zvolal Ned Land, který s nožem v ruce byl připraven k obraně.

"Ano," odpověděl jsem, odvažuje se slovní hříčky, "ale naše situace tím není o nic jasnější." "Jen ať je pan profesor trpělivý," řekl chladnokrevný Conseil.

Nenadálé osvětlení kabiny mi umožnilo prohlédnout si všechny podrobnosti. (...)

(......)