Jules Verne

ROBUR DOBYVATEL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA JEDENÁCTÁ,

ve které vztek strýce Prudenta stoupá se čtvercem rychlosti

Jestliže se strýc Prudent a Phil Evans musili zříci vší naděje na útěk, bylo to v těchto padesáti hodinách. Robur zřejmě předpokládal, že hlídání vězňů nad Evropou bude obtížnější. Dobře věděl, že se rozhodli utéci stůj co stůj.

Teď však by byl pokus o útěk sebevraždou.

Vyskočí-li někdo z rychlíku, který jede stokilometrovou rychlostí, riskuje tím život. Ale vyskočit z vlaku při rychlosti dvou set kilometrů za hodinu znamená sebevraždu.

A právě touto rychlostí - nejvyšší, jaké mohl dosáhnout - letěl nyní Albatros. Letěl rychleji než vlaštovka, která uletí sto osmdesát kilometrů za hodinu.

Po nějakou dobu vanul trvale severovýchodní vítr, který byl letu příznivý, protože Albatros letěl přibližně stejným směrem, totiž na západ. Tento vítr však počal slábnout, a tím byl pobyt na palubě znemožněn, protože při takové rychlosti se nedalo dýchat. Oba přátelé mohli být v jedné chvíli dokonce smeteni z paluby, kdyby je byl tlak vzduchu nepřitiskl k jejich kabině.

Naštěstí to ze své kabiny zpozoroval kormidelník a upozornil na to elektrickým zvonkem hlídku na přídi.

Okamžitě vyběhli čtyři muži na palubu a vrhli se na příď.

Představí-li si to ti, kdo zažili bouři na palubě lodi plující proti větru, jistě pochopí, jak silný to musil být tlak. Tady ovšem vznikal tlak rychlostí Albatrosu. Bylo nutno let zpomalit. Strýc Prudent a Phil Evans se pak mohli vrátit do své kabiny. Podle slov inženýra Robura nesl si Albatros v kabinách dokonale dýchatelný vzduch.

Jak pevný však musil být tento stroj, že vzdoroval i za takové rychlosti! Bylo to až zázračné. Lopatky přední a zadní vrtule nebylo v vůbec vidět. Zavrtávaly se do vzduchu úžasnou silou.

Poslední město, které bylo z paluby vidět, byla Astrachaň, ležící u nejsevernějšího cípu Kaspického moře.

Jakýsi ruský básník ji nazval Hvězdou pouště. Dnes ztratila už hodně ze své slávy. Toto gubemiální město ukázalo na okamžik své staré hradby, zpevněné dnes už zbytečnými baštami, své věže ve středu města, své mešity vedle nových chrámů a katedrálu s pěti pozlacenými kupolemi, které byly posety modrými hvězdami a vypadaly jako kusy vyříznuté z oblohy. To vše leželo téměř při ústí Volhy, široké zde dva kilometry.

Od tohoto místa letěl Albatros neustále vysoko, jako by byl tažen bájnými okřídlenými koňmi, kteří jediným úderem křídel ulétnou celou míli.

Bylo deset hodin ráno, 4. července, když letoun zamířil k severozápadu, letě stále nad údolím Volhy. Donské a uralské stepi se táhly po obou stranách řeky. Kdyby bylo oko mohlo přehlédnout tato rozlehlá území, jen stěží by bylo spatřilo vesnici nebo město. Večer přeletěl letoun Moskvu, aniž pozdravil kremelskou vlajku. V deseti hodinách zdolal vzdálenost dělící Astrachaň od bývalého hlavního města celého Ruska.

Z Moskvy do Petrohradu vede železnice dlouhá tisíc dvě stě kilometrů. Pro letoun to byla záležitost šesti hodin. Albatros s (...)

(......)