Jules Verne

ROBUR DOBYVATEL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVANÁCTÁ,

v které inženýr Robur zakročuje v zájmu lidskosti

Jistě nám dovolíte, abychom si před vylíčením další etapy Ro-burova okružního letu položili několik otázek.

Kdo je to vlastně ten Robur, o němž až dosud jen víme, jak se jmenuje. Tráví snad celý život ve vzduchu? Což jeho letoun nikdy neodpočívá? Nemá snad někde na nedostupném místě nějaký úkryt, kde snad - nepotřebuje-li odpočívat - aspoň si doplňuje zásoby? Bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. I nejzdatnější ptáci mají někde své hnízdo.

A co chce inženýr Robur dělat se svými nepříjemnými vězni? Chce je u sebe ponechat a odsoudit k věčnému létání? Nebo s nimi přelétne Afriku, Jižní Ameriku, Austrálii, Atlantský a Tichý oceán, a až budou chtě nechtě přesvědčeni, vrátí jim svobodu se slovy: "Pánové, doufám, že teď už věříte v letadla těžší než vzduch!"?

Na tyto otázky nelze ještě odpovědět. To je tajemství budoucnosti. Možná že jednoho dne bude odhaleno.

Pták Robur rozhodně nehledal své hnízdo na severním okraji Afriky. Zbytek dne letěl nad Tunisem od mysu Bonu až k mysu Kartágu, přeletuje rozmarně sem a tam. Pak namířil k vnitrozemí a pokračoval nad údolím řeky Medžerdy, sleduje její žlutavý tok, ztracený v kaktusových a oleandrových houštinách. Cestou plašil pestré ptactvo, které sedělo na telegrafních drátech. Zdálo se, že ti ptáci naslouchají telegramům, jako by je chtěli roznášet na křídlech dál.

V noci letěl Albatros nad hranicí Krumirie, a byl-li tam ještě někdo z obyvatel, jistě při spatření gigantického orla padl na tvář a vzýval Alláha.

Nazítří ráno nechal Albatros za sebou mys Bon s jeho půvabnými pahorky a letěl nad Philippevillem, kterému, se také říká Malý Alžír, pozoruje jeho nová sloupová nábřeží a nádherné vinice, jejichž zelenající se révové keře pokrývají celou rovinu, takže kraj vypadá jako vyříznutý z okolí Bordeaux nebo z Burgundska..

Tato pět set kilometrů dlouhá projížďka nad Malým a Velkým Kabylskem skončila v poledne nad alžírským Kasbahem.

Jaká to podívaná pro cestující Albatrosu na otevřené kotviště mezi mysem Matifu a Pointe Pescade, na nábřeží plné paláců, muslimských hrobek a vil, na malebná údolí porostlá vinicemi, na modré Středozemní moře, brázděné parníky, které se z výšky podobaly parním člunům! Tak tomu bylo až k malebnému Oránu, jehož obyvatelé, kteří se opozdili v parku kolem pevnosti, mohli spatřit Albatros mezi prvními večerními hvězdami.

Kdyby si byli strýc Prudent a Phil Evans položili otázku, jaký vrtoch nutil inženýra Robura k tomu, aby prodléval s jejich létajícím vězením nad alžírskými kraji- nad územím na druhém břehu Středozemního moře, které by si zasloužilo názvu Francouzské jezero - byli by si musili říci, že tento vrtoch byl za dvě hodiny po západu slunce patrně uspokojen. Kormidelník otočením kormidla dal Albatrosu jihovýchodní směr a nazítří po přeletu hornaté části Tellu spatřili vycházet slunce nad pískem Sahary.

To byl směr cesty 8. července. Zahlédli osadu Géryville, (...)

(......)