Jules Verne

HVĚZDA JIHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TROCHA VĚDY, KTERÉ UČÍ DOBRÝ PŘÍTEL

Mladý inženýr, řekněme to k jeho cti, nepřišel do Griqualandu trávit čas v ovzduší hrabivosti, opilství a tabákového kouře. Měl se pustit do místopisného a geologického průzkumu, nasbírat vzorky skal a půdy, ve které se vyskytují diamanty, a provést na místě jejich přesný rozbor. Nejprve se vsak musel po­starat o klidné obydlí, aby si mohl postavit laboratoř a zařídit si jakési výzkumné středisko pro celý hornický okrsek.

Hned mu padl do oka pahorek, na němž stál Watkinsův statek. Měl pro jeho práci výhodnou polohu. Byl dosti vzdálen od tábora horníků, takže tam vládl přece jen větší klid: k nejvzdálenějšímu diamantovému dolu to bylo asi hodinu cesty (protože diamantový okrsek mívá nanejvýše dvanáct kilometrů v obvodu). Cyprián si tedy vybral jeden z opuštěných domů Johna Watkinse, vyjednal s ním pronájem a usadil se tam - za půl dne byl se vším hotov. Statkář byl ostatně velmi přístupný. Nudil se ve své samotě a rád viděl, že se nablízku usadí mladý muž, s kterým se trochu povyráží.

Ale jestliže si pan Watkins myslil, že jeho nový nájemník s ním bude vyse­dávat u stolu a popíjet pálenku, velmi se zklamal. Sotvaže se Cyprián usadil v tom opuštěném domě se svými zkumavkami, kahany a chemikáliemi (ani ne­čekal, až mu dojdou hlavní součásti laboratoře), ihned se pustil na geologické vycházky po okolí. Když se pak večer unaven vracel a v plechové krabici, v lo­vecké brašně, po kapsách i v klobouku měl nacpáno plno vzorků skal, měl spíše chuť praštit sebou na postel než poslouchat staromódní povídání pana Watkinse. Mnoho nekouřil a ještě méně pil. To všechno nepřispívalo k tomu, aby se z něho stal veselý společník, jak si to statkář představoval.

Ale Cyprián byl upřímný a milý, prostý v chování i v řeči, při vší své učenosti skromný; proto si ho každý hned zamiloval. Snad si to pan Watkins ani neuvědo­moval, ale nadmíru si ho vážil. Jen kdyby ten chlapec dovedl řádně pít! Co s člo­věkem, který nevypije ani kapku pálenky?

Slečna Watkinsová brzy přilnula k mladému učenci pevným a upřímným přátelstvím. Viděla, že má pěkné způsoby a duševně že převyšuje všechny lidi, které dosud poznala. Hned toho tedy využila k tomu, aby si své důkladné a rozsáhlé vzdělání, načerpané z vědeckých děl, doplnila znalostmi z experimentální chemie.

Laboratoř mladého inženýra, kde bylo tolik podivných přístrojů, ji velmi zajímala. Zvlášť toužila poznat podstatu diamantu, protože se v celé zemi ne­mluvilo o ničem jiném než o tom drahokamu. Jenže Alice se na něj dívala jako na obyčejný kámen. Cyprián, který si ho také nijak nevážil, hned to u ní vypo­zoroval. Z této shody názorů se mezi nimi vyvinulo přátelství. Jediní oni dva z celého Griqualandu, řekněme si to upřímně, si nemyslili, že jediným cílem života je hledat, brousit a prodávat tyto kamínky, po kterých tak silně touží celý svět.

„Diamant,“ řekl jí jednou mladý inženýr, „to je prostě čistý uhlík. Je to

úlomek vykrystalizovaného uhlíku, nic víc. Možno jej spálit (...)

(......)