Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola desátá
v níž je Proklouz převelice šťasten, že vyvázl jen se ztrátou střevíců

Každý ví, že Indie, veliký obrácený trojúhelník, jehož základna leží na severu a vrchol na jihu, prostírá se na ploše čtrnácti set tisíc čtverečních mil, nerovnoměrně osídlené sto osmdesáti miliony obyvatel. Britská vláda vykonává skutečnou moc nad jistou částí této nesmírně rozlehlé země. Má svého generálního guvernéra v Kalkatě, guvernéry v Madrásu, v Bombaji, v Bengálsku a místoguvernéra v Agře.

Vlastní anglická Indie však zaujímá pouze plochu sedmi set tisíc čtverečních mil a má sto až sto deset milionů obyvatel. Už z toho je vidět, že značná část území se dosud vymyká královnině moci, a vskutku, některým rádžům ve vnitrozemí, divokým a krutým, je dosud ponechávána naprostá nezávislost.

Od roku 1756 - od té doby, co byl založen první anglický podnik na místě, kde nyní stojí město Madrás - až do roku, kdy vypuklo velké povstání spahiů, byla známá Indická společnost všemocná. Přisvojoval a si postupně různé provincie, kupované od rádžů za důchody, které vyplácela jen zřídka nebo vůbec ne, jmenovala generálního guvernéra a všechny jeho civilní i vojenské zaměstnance. Nyní však už neexistuje, a anglické državy v Indii podléhají přímo koruně.

A tak vzhled, mravy a národopisné rozdělení poloostrova mají snahu měnit se den ze dne. Kdysi se tam cestovalo všemi starověkými dopravními prostředky, pěšky, na koni, na dvoukolce, na trakaři, na nosítkách, na zádech, v kočáře atd. Nyní plují po Indu a po Ganze parníky velikou rychlostí a železnice, která protíná Indii v celé šíři a cestou se větví, přibližuje Bombaj ke Kalkatě na pouhé tři dny cesty.

Trať této železnice nevede přímo napříč Indií. Vzdušnou čarou to není víc než tisíc až jedenáct set mil a vlaky, i kdyby jezdily jen průměrnou rychlostí, nepotřebovaly by k překonání této vzdálenosti ani celé tři dny. Vzdálenost se však prodlužuje nejméně o třetinu obloukem, jejž opisuje železnice, vedoucí až přes Iláhábád v severní části poloostrova.

Hlavní body trati Great Indian Peninsular Railway jsou zhruba tyto: trať vychází z ostrova Bombaj, vede přes Salcettu, vstupuje na pevninu proti Tanně, překonává řetěz Západních Ghát, běží k severovýchodu až do Burhánpuru, brázdí téměř nezávislé území Bundélkhandu, vede vzhůru až do Iláhábádu, pak se zatáčí k východu, setkává se s Gangou v Banárasu, mírně se od ní vzdaluje, klesá k jihovýchodu přes Bardhamán a francouzské město Čandarnagar a končí v Kalkatě.

Bylo půl páté odpoledne, když cestující z Mongolie vystoupili v Bombaji na břeh, a vlak do Kalkaty odjížděl přesně v osm.

Mr. Fogg se tedy rozloučil se spoluhráči, opustil parník, dal sluhovi podrobné příkazy k nákupům, které má obstarat, výslovně mu doporučil, aby byl na nádraží před osmou hodinou, a svým pravidelným krokem, který vyťukával vteřiny jako kyvadlo astronomického orloje, zamířil do pasové kanceláře.

Ani mu tedy nenapadlo dát se do prohlížení bombajských divů radnice, (...)

(......)