Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola devátá
v níž se Rudé moře a Indický oceán ukáží být příznivy záměrům Philease Fogga

Vzdálenost mezi Suezem a Adenem měří přesně třináct set deset mil a plavební řád Společnosti povoluje osobním parníkům k jejímu překonání dobu sto třiceti osmi hodin. Mongolia, na níž byl oheň pod kotli vydatně podporován, plula tak, aby předstihla stanovenou dobu příjezdu.

Cílem většiny cestujících, kteří nastoupili na loď v Brindisi, byla Indie. Jedni směřovali do Bombaje, druzí do Kalkaty, avšak přes Bombaj, neboť od té doby, co železnice protíná napříč celý Indický poloostrov, není už třeba obeplouvat špičku Cejlonu.

Mezi cestujícími na Mongolii byli různí úředníci a důstojníci všech hodností. Jedni patřili k vlastní britské armádě, jiní veleli domorodým jednotkám spahiů, a všichni byli výborně placeni, i v tehdejší době, kdy vláda již převzala práva i závazky bývalé Indické společnosti, - poddůstojníci po 7000 franků, brigádní velitelé po 60000, generálové po 100000. (Platy civilních úředníků jsou stále ještě vyšší. Obyčejní pomocní úředníci na prvním hodnostním stupínku mají 12000 franků, soudci 60 000 fr., předsedové soudů 250000 fr.. guvernéři 300000 fr. A generální guvernér přes 600000 fr.)

Dobře se tedy žilo na palubě Mongolie ve společnosti úředníků, mezi něž se vmísilo několik mladých Angličanů, jedoucích s milionem v kapse zakládat obchodní kanceláře v dalekých krajích. "Purser", člověk požívající důvěry Společnosti a postavený na roveň palubnímu kapitánovi, zařizoval všechno přepychově. Při snídani, při obědě ve dvě hodiny, při večeři v půl šesté a při druhé večeři v osm hodin se stoly prohýbaly pod mísami čerstvě upraveného masa a příkrmů, dodávaných lodním řeznictvím a zásobárnami. Dámy, jichž bylo na lodi několik, převlékaly se dvakrát za den. Hrála hudba a dokonce se i tančilo, pokud to moře dovolovalo.

Rudé moře je však velice rozmarné a velmi často bývá zlé jako všechny takové úzké a dlouhé zálivy. Když vál vítr, ať už od asijských břehů nebo od břehů Afriky, Mongolia, dlouhé vřeteno poháněné lodním šroubem, se v bočním náporu větru strašně kymácela. Tu dámy vždycky zmizely, klavíry zmlkly, písně a tanec rázem ustaly. A přece parník plul přes prudké nárazy větru, přes rozbouřené moře, hnán svým mohutným strojem, bez zpoždění k úžině Báb el Mandíb.

Co dělal celou tu dobu Phileas Fogg? Řekli byste, že byl neustále plný neklidu a obav, že se zabýval každou změnou větru, překážející lodi v plavbě, zmítavými pohyby vln, které mohly způsobit poruchu na stroji, a konečně všemi možnými nehodami, které mohly donutit Mongolii, aby si odpočinul a v některém přístavu, a ohrozit tak jeho cestu?

Vůbec ne, anebo - pokud náš gentleman na tyto možnosti myslel - nedával to na sobě nikterak znát. Byl to člověk trvale necitlivý vůči okolí, neochvějný člen Reformního klubu, kterého nemohla překvapit žádná příhoda nebo nehoda. Zdálo se, že není o nic vzrušenější než palubní chronometry. Zřídkakdy ho bylo vidět na palubě. (...)

(......)