Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmnáctá
v níž Phileas Fogg, Proklouz aFix jdou každý za svou věcí.

V posledních dnech plavby bylo dosti špatné počasí. Vítr velice zesílil. Dul vytrvale od severozápadu a zdržoval chod parníku. Příliš vratký Rangún se povážlivě kymácel a cestují byli právem rozezleni na táhlé vlny, brzdí plavbu, jež vítr zvedal na širém moři.

Třetího a čtvrtého listopadu zuřila bouře. Vichřice mocně bičovala mořskou hladinu. Rangún musel na půl dne svinout plachty a spokojit se s pouhými deseti obrátkami lodního šroubu, aby zdolal vzdouvají se vlny. Všechny plachty byly staženy, a přece zbývalo ještě příliš mnoho lanoví, hvízdajícího v prudkých poryvech větru.

Je pochopitelné, že se. rychlost parníku značně snížila, a dalo se počítat, že dopluje do Hongkongu s dvacetihodinovým nebo dokonce ještě větším zpožděním proti stanovené době, jestliže bouře neustane.

Phileas Fogg se účastnil podívané na běsní moře, útočí, jak se zdálo, přímo proti němu, a zůstával chladný jako obvykle. Jeho čelo se nezachmuřilo ani na okamžik, přestože dvacet hodin zpoždění mohlo ohrozit zdar jeho cesty, neboť by zmeškal odjezd parníku do Jokohamy. Tento člověk bez nervů však nezakoušel ani znepokojení, ani rozmrzelost. Zdálo se vskutku, že bouře patří do jeho programu, že s ní počítal předem. Paní Auda, která hovořila se svým společníkem o této nepříjemné okolnosti, viděla, že je stejně klidný jako dříve.

Fix se nedíval na věci stejně. Právě naopak. Bouře se mu zamlouvala. A dokonce by byl neskonale vděčný za to, kdyby byl Rangún nucen utéci se před bouří někam do přístavu. Každé zmeškání by se mu hodilo, protože by pana Fogga donutilo zdržet se několik dní v Hongkongu. Nebe se svými nápory větru a vichřicí mu konečně začalo hrát do ruky. Bylo mu sice trochu špatně, ale co na tom! Nepočítal své záchvaty nevolnosti, a zatím co se jeho tělo svíjelo mořskou nemocí, jeho mysl jásala nesmírným uspokojením.

Co se týče Proklouze, snadno uhodneme, v jakém neskrývaném hněvu prožíval tento čas těžké zkoušky. Doposud šlo všechno tak hladce! Zdálo se, že země i voda oddaně slouží jeho pánu. Parníky a vlaky ho poslouchaly. Vítr a pára se spojovaly, aby mu pomáhaly v jeho cestě. Nadešla teď konečně hodina zklamání? Proklouz už nežil svým vlastním životem, jako kdyby dvacet tisíc liber, o něž v sázce šlo, měl vyplatit ze své kapsy. Bouře ho uváděla v zoufalství, vichřice v něm budila vztek a nejraději by byl to neposlušné moře zpráskal. Ubohý hoch! Fix před ním pečlivě skrýval své osobní uspokojení, a dobře činil, protože kdyby byl Proklouz vytušil jeho tajné uspokojení, byl by Fix zažil horké chvíle.

Proklouz zůstával za bouře neustále na horní palubě Rangúnu.

Dole neměl stání, šplhal po ráhnoví, udivoval posádku a pomáhal jí při všem s opičí. dovedností. Stokrát se vyptával kapitána, důstojníků, plavčíků, kteří se nemohli ubránit smíchu, když viděli, jak je milý hoch přiveden z míry. Proklouz chtěl stůj co stůj vědět přesně, jak dlouho bouře potrvá. (...)

(......)