Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třetí
v níž se zapřede rozhovoru, který může Phileasu Foggovi přijít draho

Phileas Fogg vyšel ze svého domu na Saville Row v půl dvanácté, a když pětsetpětasedmdesátkrát položil pravou nohu před levou a pětsetšestasedmdesátkrát levou nohu před pravou, došel k Reformnímu klubu, rozlehlé budově, tyčící se na Pan Manu, jejíž stavba stála neméně než tři miliony.

Phileas Fogg. se ihned odebral do jídelny, jejíchž devět oken vedlo do zahrady se stromy pozlacenými už podzimem. Tam zaujal místo u svého obvyklého stolu, kde pro něho již bylo prostřeno. Jeho oběd se skládal z předkrmu, z vařené ryby, okořeněné prvotřídní omáčkou "Reading sauce", z temně rudé hovězí pečeně na houbách, z moučníku s rebarborovou a angreštovou nádivkou a z kousku chesterského sýra a to vše bylo svlažováno několika šálky výtečného čaje, zvlášť dováženého pro zásobárnu Reformního klubu.

Ve dvanáct hodin čtyřicet sedm minut se náš gentleman zvedl a zamířil do velkého salónu, honosné síně, zdobené obrazy v bohatých rámech. Tam mu sluha podal nerozřezaný výtisk deníku Times, jehož pracné rozřezání provedl Phileas Fogg jistou rukou, prozrazující, že je této nesnadné operaci zvyklý. Četba novin zaměstnávala Philease Fogga do tří hodin čtyřiceti pěti minut, a četba Standardu, která poté následovala, trvala až do večeře. Večeře se podávala stejně jako oběd, až na to, že byla doplněna omáčkou zvanou "Royal British sauce".

V pět hodin čtyřicet se náš gentleman znovu objevil ve velkém salóně a zahloubal se do četby listu Morning Chronicle.

Po půlhodině se začali scházet různí členové Reformního klubu a přistupovali ke krbu, v němž hořel olejový plamen. Byli to obvyklí partneři pana Philease Fogga, stejně jako on zuřiví hráči whistu: inženýr Andrew Stuart, bankéři John Sullivan a Samuel Fallentin, podnikatel Thomas Flanagan, Gauthier Ralph, jeden z členů správní rady Anglické banky, - bohatí lidé, vážení i v tomto klubu, který počítá mezi své členy průmyslové a finanční špičky.

"Nu tak, Ralphe," zeptal se Thomas Flanagan, "jakpak to vypadá s aférou kolem té krádeže?"

"Nu, banka na to doplatí," odpověděl Andrew Stuart.

"Já naopak doufám," řekl Gauthier Ralph, "že pachatele krádeže dopadneme. Policejní inspektoři, velmi obratní lidé, byli vysláni do Ameriky i do Evropy, do všech hlavních přístavů, kde se dá vstoupit na loď nebo z lodi vystoupit, a uniknout jim nebude pro onoho pána snadné."

"Tak tedy popis zloděje je znám?" otázal se Andrew Stuart.

"Za prvé to není zloděj," poznamenal vážně Gauthier Ralph. "Jak? To že není zloděj, to individuum, které odcizilo padesát pět tisíc liber v bankovkách?" (1 milion 375 000 franků.)

"Ne," odpověděl Gauthier Ralph.

"Je to snad podnikatel?"

"Morning Chronicle tvrdí, že je to gentleman."

Tuto odpověď nepronesl nikdo jiný než Phileas Fogg, jehož hlava se v tu chvíli vynořila ze záplaVy papíru, nakupené kolem něho. Phileas Fogg zároveň pozdravil své kolegy a ti jeho pozdrav opětovali.

(...)

(......)