Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šestá
v níž policejní agent Fix projeví velmi oprávněné znepokojení

Podívejme se, za jakých okolnosti byl odeslán onen telegram, týkající se váženého pana Fogga.

Ve středu 9. října byl v Suezu očekáván o jedenácté hodině příjezd lodi Mongolia, patřící Poloostrovní a východní společnosti, parníku se železnou konstrukci, s lodním šroubem a s horní palubou, o výtlaku dva tisíce osm set tun, vybaveného stroji o sile pěti set koni. Mongolia konala pravidelné plavby z Brindisi do Bombaje Suezským průplavem. Byla to jedna z nejrychlejších lodí Společnosti a vždycky překračovala předepsanou rychlost, totiž deset mil za hodinu mezi Brindisi a Suezem a devět celých padesát tři setiny mile mezi Suezem a Bombají.

Dva muži, očekávající příjezd Mongolie, procházeli se po nábřeží mezi davem domorodců i cizinců, sjíždějících se do tohoto města, kdysi větší vesnice, jemuž veliké dílo pana de Lessepse zajišťuje skvělou budoucnost.

Jeden z těchto dvou mužů byl konsulární agent Spojeného království, usazený v Suezu, který přes mrzuté předpovědi britské vlády a přes chmurné věštby inženýra Stephensona denně vídal, jak průplavem projíždějí anglické lodi, zkracující si tak dřívější cestu z Anglie do Indie kolem mysu Dobré naděje o polovinu.

Druhý byl hubený človíček s dosti inteligentním obličejem, nervosní, stahující s pozoruhodnou vytrvalostí své nad ob oční svaly. Pod dlouhými řasami se mu blýskalo velmi živé oko, jehož žár však dovedl tlumit podle své vůle. V této chvíli dával najevo jisté známky netrpělivosti, přecházel sem a tam a nedovedl setrvat na místě.

Tento člověk se jmenoval Fix a byl to jeden z detektivů, neboli anglických policejních agentů, vyslaných do různých přístavů po krádeži spáchané v Anglické bance. Fix měl co nejbedlivěji střežit všechny cestující, kteří budou projíždět Suezem, a bude-li se mu některý z nich zdát podezřelý, měl ho sledovat a čekat na zatýkací rozkaz.

Právě před dvěma dny dostal Fix od policejního ředitele v hlavním městě popis domnělého pachatele krádeže. Byl to popis uhlazeného a dobře oděného muže, který byl zpozorován v pokladních síních banky.

Detektiv, zřejmě silně navnaděn bohatou prémií, slíbenou pro případ úspěchu, čekal tedy na příjezd. Mongolie s netrpělivostí, kterou lze snadno pochopit.

"A vy říkáte, pane konsule," ptal se už po desáté, "že loď se nemůže opozdit?"

"Nemůže, pane Fixi," odpověděl konsul. "Včera byla hlášena na zeměpisné šířce Port Saidu a sto šedesát kilometrů průplavu pro takovou rychlou loď nic neznamená. Opakuji vám, že Mongolia vždycky získala prémii pětadvaceti liber, kterou vláda poskytuje za každých čtyřiadvacet hodin předstihu proti předepsanému času."

"Parník přijíždí rovnou z Brindisi?" otázal se Fix.

"Rovnou z Brindisi, kde vzal náklad pro Indii, z Brindisi, odkud vyplul v sobotu v pět hodin odpoledne. Mějte tedy strpení, nemůže se s příjezdem opozdit. Opravdu však nevím, jak podle popisu, který jste dostal, dokážete rozeznat (...)

(......)