Jules Verne

CESTA KOLEM SVĚTA ZA 80 DNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola sedmá
která znovu dokazuje zbytečnost cestovních pasů, má-li člověk co dělat s policií

Inspektor sestoupil opět na nábřeží a rychlými kroky zamířil ke konsulově kanceláři. Na naléhavou žádost byl k němu ihned uveden.

"Pane konsule," řekl mu bez jakéhokoliv dalšího úvodu, "mám pádné důvody k domnění, že náš člověk se vydal na cestu na palubě Mongolie."

A Fix vyložil, co se zběhlo mezi ním a oním sluhou s cestovním pasem.

"Dobrá, pane Fixi," odpověděl mu konsul, "nebudu se hněvat, když uvidím tvář toho dareby. Možná však, že se do mé kanceláře nedostaví, je-li skutečně tím, za koho jej máte. Zloděj za sebou nerad zanechává stopy svého průjezdu, a ostatně, povinnost předkládat cestovní pasy byla již zrušena."

"Pane konsule," řekl na to agent, "jestliže je to silný člověk, jak musíme předpokládat, pak přijde."

"Aby si dal potvrdit svůj průjezd v cestovním pase?"

"Ano. Cestovní pasy jsou jen k tomu, aby působily trampoty počestným lidem a aby darebákům usnadňovaly útěk. Ujišťuji vás, že tento pas bude v pořádku, ale doufám, že naň své visum nedáte."

"A proč ne? Je-li cestovní pas v pořádku," odpověděl konsul, "nemám právo udělení visa odmítnout."

"Ale pane konsule, musím zde přece zdržet toho člověka do té doby, než dostanu z Londýna zatýkací rozkaz."

"Ó, pane Fixi, to je vaše věc," odpověděl konsul, "ale já, já nemohu..."

Konsul nedořekl, protože v tom okamžiku někdo zaklepal na dveře pracovny a kancelářský zřízenec uvedl dovnitř dva cizince, z nichž jeden byl právě onen sluha, který předtím hovořil s detektivem.

Byli to vskutku pán a sluha. Pán předložil svůj cestovní pas a stručně požádal konsula, aby jej laskavě opatřil svým visem.

Konsul vzal pas a pozorně jej pročítal, zatím co si Fix z kouta pracovny prohlížel cizince, nebo lépe řečeno, hltal ho očima.

Když konsul dočetl, otázal se:

"Vy jste pan Phileas Fogg.?"

"Ano, pane," odpověděl gentleman.

"A tenhle člověk je váš sluha?"

"Ano. Je to Francouz, jménem Proklouz."

"Přijíždíte z Londýna?"

"Ano."

"A jedete..."

"Do Bombaje."

"Dobrá, pane. Víte, že tyhle visové formality jsou zbytečné a že už nevyžadujeme, aby se nám cestovní pas předkládal?"

"Vím to, pane," odpověděl Phileas Fogg, "ale vaším visem chci prokázat, že jsem projížděl Suezem."

"Budiž, pane."

A konsul vepsal do cestovního pasu datum a svůj podpis a přitiskl naň své razítko. Pan Fogg vyrovnal poplatek za visum a po chladném pozdravu odešel následován svým sluhou.

"Nu, tak co?" zeptal se inspektor.

"Nu, tak tedy," (...)

(......)