Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII. KAPITOLA
Země! Země!

Přece však důvěra, kterou srdce Dicka Sanda bylo nepochybně naplněno, měla být aspoň částečně potvrzena.

Dne 27. března, rtuťový sloupek v barometru začal stoupat. Tento pohyb nebyl ani náhlý ani značný: jen několik čárek, ale barometr, jak se zdálo, stoupal stále. Bylo také patrné, že bouře ochabuje a i když i moře bylo pořád ještě neobyčejně vzduté, přece se mohlo poznat, že vítr, který se nyní lehce obrátil k západu, se zmírňuje.

Dick nemohl ještě myslet na to, aby napnul některé plachtoví. Vítr by strhal i nejmenší kus plachty. Ale Dick Sand doufal, že, než uplynou dvacet čtyři hodiny, bude moci aspoň napnout plachtu na trámu čelního stěžně.

Za noci skutečně vítr k porovnání k dosavadnímu stavu se zmírnil dost patrně, loď nebyla už tak zmítána údery vln, které stále hrozily, že ji vymknou z její spárů.

Cestující se opět objevovali na palubě. Nevydávali se už všanc nebezpečí, že by je prudká vlna, která by přeskočila na palubu, mohla spláchnout do moře...

Paní Weldonová byla první, která opustila svou kabinu, do které ji Dick Sand z opatrnosti po celou dobu trvání bouře odsoudil. Mluvila s mladým kapitánem, kterého téměř nadlidská vůle učinila způsobilým, aby vzdoroval tolikerému namáhání. Dick Sand byl nyní vyhublý a bledý, i když jeho pleť byla sluncem osmahlá. Mohlo se myslet, že je velice zesláblý nedostatkem spánku, který je v jeho věku tak nezbytný. Ale nikoliv! Jeho pevná tělesná povaha vzdorovala všemu. Snad jednoho dne draze zaplatí tuto dobu těžkých zkoušek! Ale teď nebyl čas, aby klesal únavou nebo se jí dal přemoci. Dick Sand si to sám všechno pomyslel a paní Weldonová shledala, že je stejně rázný a odhodlaný jako byl dřív.

A pak statečný Dick měl pevnou důvěru a důvěra si nedá poroučet, ona rozkazuje sama.

"Dicku, moje drahé dítě, můj kapitáne!" pravila paní Weldonová, podávajíc mladému kapitánovi ruku.

"Ah, paní Weldonová," zvolal Dick Sand usmívaje se, "vy nejste poslušna rozkazů svého kapitána! Přicházíte opět na palubu, opouštíte svou kabinu, navzdory jeho... prosbám!" "Ano, poslouchám tě," odpověděla paní Weldonová, "ale mám tušení, že bouře se uklidňuje ,nebo se brzy uklidní." "Skutečně se uklidňuje, paní Weldonová," odpověděl mladý kapitán. "Nemýlíte se! Barometr už od včerejška neklesá. Vítr se zmírnil a já doufám, že naše nejhorší utrpení minulo." "Kéž tě Bůh vyslyší, Dicku! Ach, ty jsi mnoho vytrpěl, mé ubohé dítě! Ty jsi zde vykonal..." "Pouze svou povinnost, paní Weldonová!" "Ale nyní konečně snad si budeš moci dopřát trochu odpočinku?" "Odpočinku?" odtušil mladý kapitán. "Nepotřebuji odpočinek, paní Weldonová! Díky Bohu, vede se mi zcela dobře, ostatně je zapotřebí, abych vydržel až do konce! Jmenovala jste mne kapitánem a já jím zůstanu do té chvíle, až všichni cestující Pilgrima budou v bezpečí." "Dicku," začala paní Weldonová, "můj manžel a já tobě nikdy nezapomeneme, co jsi vykonal." "Bůh všechno řídil," odvětil Dick Sand, "všechno!" "Mé drahé (...)

(......)