Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV. KAPITOLA
Harris

Následujícího dne, 7. dubna, spatřil Austin, který byl za svítání na stráži, že Dingo štěkaje hnal se k říčce. Skoro ihned poté vyšli paní Weldonová, Dick Sand a černoši z jeskyně.

Něco se patrně dělo.

"Dingo zvětřil nějakou živou bytost, člověka nebo zvíře," pravil mladý kapitán.

"Negoro to ale není," mínil starý Tom, ,jinak by Dingo štěkal zuřivěji." "Jestliže to není Negoro, kdo by to tedy byl?" ptala se paní Weldonová a významně se podívala na Dicka Sanda, "a když to není on, kdo to tedy je?" "To se ihned dozvíme, paní Weldonová," odpověděl mladý kapitán.

Potom se obrátil k Batovi, Austinovi a Herkulovi, a řekl:

"Ozbrojte se, přátelé, a pojďte!" Každý z černochů si vzal pušku a nůž, což rovněž učinil Dick. Když pušky nabili, zamířili všichni čtyři k břehu říčky.

Paní Weldonová, Tom a Akteon stanuli u vchodu do jeskyně, ve které zůstali jen malý Jack a Nan.

Slunce vyšlo. Jeho paprsky, které zachycovaly vysoké hory na východě, nepadaly přímo na pobřežní skály, ale až k západnímu obzoru se moře lesklo ranními červánky.

Dick Sand a jeho průvodci postupovali podél pobřeží až k zátočině, která vedla k ústí řeky.

Tam stál Dingo nepohnutě a pořád ještě štěkal. Bylo patrné, že viděl nebo větřil nějakého domorodce.

A skutečně tentokrát jeho štěkot nepatřil Negorovi, jeho nepříteli z paluby, kterého pes nemohl vystát.

Nějaký muž sestupoval v té chvíli z posledního skalního svahu. Kráčel velice opatrně k břehu a snažil se důvěrnými posunky Dinga upokojit. Nedbaje příliš vzteku silného zvířete, přibližoval se muž k družině.

"To není Negoro!" řekl Herkules.

"Nemůžeme při výměně nic ztratit!" odpověděl Bat.

"Zajisté ne," potvrzoval mladý kapitán. "To je podle všeho domorodec, který nás ušetří jinak nezbytné rozluky. Budeme tedy konečně přesně vědět, kde jsme!" A všichni čtyři, kteří přehodili pušky přes ramena, spěchali vstříc neznámému.

Muž který se blížil, nejprve, když je spatřil, se tvářil, jakoby byl nesmírně překvapen. Nebylo pochyb, že neočekával, že by v této části pobřeží se setkal s cizinci. Patrně také ještě nezpozoroval vrak Pilgrima, čímž by si přítomnost trosečníků zcela přirozeně vysvětlil.

Ostatně příboj za noci dokončil dílo zkázy na kostře lodi, ze které zbyly už jen trosky, které moře sem tam pohazovalo.

V prvním okamžiku se chtěl neznámý obrátit, když viděl, že k němu jdou čtyři ozbrojení muži. Nesl pušku zavěšenou přes rameno a rychle ji uchopil do ruky, ale pak ji zase zavěsil přes rameno.

Dick Sand udělal přátelský posunek, kterému neznámý podle všeho porozuměl, protože po nějaké chvíli váhání kráčel dále kupředu.

Dick Sand si ho nyní mohl prohlédnout.

Byl to silný muž, nanejvýš čtyřicetiletý, bystrého zraku a vlasů i prošedivělých vousů, osmahlé tváře, jako člověk, který stále žije na vzduchu, v lese nebo v polích. Oděn byl do kabátu z vydělávané kůže a na hlavě měl širák, na nohou kožené boty, které mu sahaly až po kolena a na jejichž (...)

(......)