Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI. KAPITOLA
Po cestě

Dick Sand nevstupoval bez obav, i když dosud nebyly ničím odůvodněny, do lesa, kterým se měl se svými společníky po málo schůdných stezkách ubírat za následujících deseti dnů.

Naproti tomu měla paní Weldonová nejlepší důvěru, ačkoliv ji jako ženu a matku nebezpečí muselo dvojnásobně znepokojovat.

Dva velmi vážné důvody přispívaly k jejímu upokojení: předně, že tato krajina v pampách nebyla příliš ohrožována ani domorodci ani zvířaty, dále pak, že za Harrisova vedení, tedy vůdce dosti spolehlivého, jakým se Američan zdál být, nebylo zapotřebí se obávat, že malá četa zabloudí.

Pořádek pochodu, který měl být po cestě zachováván, byl tento:

Dick Sand a Harris, oba ozbrojeni, první remingtonkou, druhý dlouhou puškou, se ubírali v čele malé čety.

Potom kráčeli Bat a Austin - oba dva byli ozbrojeni puškami a noži.

Za nimi následovali paní Weldonová a malý Jack na koni, potom Nan a Tom.

Vzadu uzavírali průvod Akteon, ozbrojený čtvrtou puškou, a Herkules, maje sekyru za pasem.

Dingo pobíhal sem a tam, jak Dick Sand pozoroval, a pořád čenichal k zemi, jakoby hledal nějakou stopu. - Celé jeho chování bylo od té doby, co jej ztroskotání lodi Pilgrim uvrhlo na tento břeh, úplně změněno. Zdálo se, že je nepokojný, a skoro ustavičně kňučel spíše žalostně než hněvivě. To bylo ovšem nápadné, ačkoliv nikdo si to nedovedl vysvětlit.

Co se týče bratrance Benedikta, nebylo možné, zrovna tak jako Dingovi, vykázat mu určité místo v karavaně. Museli by jej držet na šňůře, aby zůstal v řadě. Maje plechovou torbu přes rameno, svou síťku v ruce a velkou lupu zavěšenou na krku, byl chvíli vzadu, chvíli napřed, rozhrnoval vysokou trávu pátraje po orthopterách a jiném hmyzu, nedbaje, že by jej mohl nějaký jedovatý had uštknout.

V první hodině paní Weldonová tímto znepokojena jej dvacetkrát volala. Ale nebylo to nic platné.

"Bratranče Benedikte," pravila konečně k němu, "prosím vás velmi vážně, abyste se nevzdaloval, a naposled vás vyzývám, abyste se řídil podle našich rad." "Velmi rád tak učiním, sestřenko," odpověděl nenapravitelný entomolog, "ale když spatřím hmyz..." "Když spatříte hmyz," pokračovala paní Weldonová, "nechte jej klidně běžet, jinak bych byla nucena vzít vám vaši plechovou torbu!" "Mně že byste ji vzala?" zvolal bratranec Benedikt divoce, jakoby mu chtěli rvát útroby.

"Vaši torbu a vaši síťku," dokládala nemilosrdně paní Weldonová.

"Mou síťku, sestřenko! A proč ne moje brýle? To byste se neodvážila! Ne, neodvážila!" "Ano, i vaše brýle, na které jsem zapomněla! Děkuji vám, bratránku Benedikte, že jste mi připomněl prostředek, kterým vás mohu oslepit a tím vás donutit, abyste byl obezřelejší!" Tato dvojnásobná pohrůžka měla ten účinek, že neposlušný bratránek se nějakou hodinu držel v řadě. Ale pak se zase začal vzdalovat, a protože by to dělal i bez síťky, bez torby a bez brýlí, museli mu být po vůli. Ale Herkules dostal rozkaz, aby jej střežil, což on velice rád přislíbil, a aby (...)

(......)