Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III. KAPITOLA
Vrak lodi

Na pokřik Dicka Sanda se hned zburcovala celá posádka, lodníci, kteří právě nebyli na stráži, vyběhli na palubu. Kapitán Hull opustil svou kabinu a odebral se na předek lodi.

Paní Weldonová, Nan a sám bratranec Benedikt, který byl jinak ke všemu netečný, se opírali o zábradlí na zádi pravého boku, aby viděli trosky, které Dick Sand ohlásil.

Negoro, lodní kuchař, neopustil kabinu, která mu sloužila za kuchyni, a byl z celé posádky lodi jediný, kterého setkání se s troskami lodi nezajímalo.

Všichni s napětím pohlíželi na plovoucí předmět, který se v dálce asi tří anglických mil před Pilgrimem na vlnách houpal sem a tam.

"Eh, co by to mohlo být?" ptal se jeden z lodníků.

"Nepochybně opuštěný vor!" odpověděl jiný.

"Snad jsou na tom voru ještě ubozí trosečníci?" podotkla paní Weldonová.

"Dozvíme se to," odtušil kapitán Hull. "Ale tyto trosky nejsou vorem. Je to překocená kostra lodi..." "Eh, co myslíte? Není to snad spíše mořské zvíře, snad obrovský mořský savec?" ozval se bratranec Benedikt.

"To nemyslím," namítl Dick Sand.

"Co myslíš, že to je, Dicku?" ptala se paní Weldonová.

"Je to překlopená loď, jak soudil pan kapitán, paní. Mně se zdá, že vidím, jak se měděné části boku lesknou na slunci." "Opravdu..., to se mi také zdá...," potvrzoval kapitán Hull.

Poté se obrátil k podkormidelníkovi.

"Kormidlo po větru, Boltone," velel, "otočte loď na čtvrt, abychom se dostali k vraku."

"Ano, pane," odvětil podkormidelník.

"Ale já trvám na svém," namítl bratranec Benedikt. "Rozhodně je to zvíře!"

"Pak by to musela být mědí pobitá velryba," odvětil kapitán Hull, "protože už vidím určitě, jak se její měď leskne na slunci." "Každým pádem, bratránku Benedikte," doložila paní Weldonová, "byste musel připustit, že tato velryba je mrtva, protože sebou ani nehýbe!"

,,Ale, ale, sestřenko Weldonová," odporoval umíněný Benedikt, "nebylo by to poprvé, co bychom potkali velrybu spící na povrchu moře." "Máte pravdu," odpověděl kapitán Hull, "ale zde neběží o velrybu, ale o loď." "To teprve uvidíme," namítl bratranec Benedikt, který by ostatně rád všechny savce arktického i antarktického moře považoval za hmyz vzácného druhu.

"Jen kupředu, Boltone, kupředu!" křičel opět kapitán Hull, "ale dej pozor, abys nenarazil na vrak. Jeď kolem ve vzdálenosti jednoho lana (asi 300 metrů). Kostře bychom sice už neublížili, kdybychom na ni narazili, ale sami bychom mohli utrpět citelné poškození a já bych nerad bok Pilgrima vydal všanc nárazu. Uhni trochu, Boltone!" Předek Pilgrima, který až dosud přímo mířil k troskám, se lehkým pohybem kormidla odchýlil.

Pilgrim byl ještě asi anglickou míli vzdálen od vraku. Lodníci zvědavě napínali své zraky do dálky. Co kdyby vrak lodi skrýval drahocenný náklad, který by se mohl dopravit na Pilgrima? Jak známo, patří třetí díl takového nákladu jeho zachráncům a v případě, že náklad neutrpěl škody, učinilo by mužstvo "dobrý lov". To by bylo alespoň útěchou (...)

(......)