Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV. KAPITOLA
Zachránění z lodi Waldeck

Obchod s otroky byl doposud silně rozšířen v celé části Afriky, ležící na rovníku, ačkoliv anglické a francouzské křižovací lodi jsou pořád na stráži, přece ještě každý rok opouští mnoho lodí s nákladem otroků angolské a mozambické pobřeží, aby dopravily černochy na různá místa světa, a bohužel musíme říci, na různá místa civilizovaného světa.

Kapitán Hull to dobře věděl.

I když tyto končiny otrokáři navštěvují zřídka, přece se ptal sám sebe, jestli černoši, o jejichž záchranu se právě přičinil, nenáleželi k nákladu otroků, který Waldeck dopravoval do některé osady na Tichém oceáně. Jestliže tomu tak bylo, dosáhli černoši svobodu už tím, že se dostali na loď kapitána Hulla, který nyní toužil po okamžiku, aby jim to mohl oznámit.

Zatím bylo postaráno o to, aby trosečníkům z Waldecku se dostalo co nejlepší péče. Paní Weldonová, podporována Nan a Dickem Sandem, jim dala požít trochu čerstvé vody, které se jim už několik dní nedostávalo, a když nabyli vědomí, bylo jim podáno trochu potravy.

Nejstarší černoch - bylo mu kolem šedesáti let - mohl brzy promluvit a odpovídal anglicky na otázky, které mu byly kladeny.

"Loď, která vás dopravovala, se srazila s nějakou jinou, je to pravda?" ptal se nejprve kapitán Hull.

"Ano," odpověděl starý černoch. "Srážka se stala před deseti dny za tmavé noci. My jsme spali..."

"Ale kde je mužstvo lodi Waldeck? Co se s ním stalo?"

"Nebylo už na lodi, pane, když jsme se dostali na palubu."

"Mužstvo se tedy snad zachránilo na palubě lodi, která se s Waldeckem srazila?" ptal se kapitán Hull.

"Snad, aspoň v to doufám," odtušil starý černoch.

"A po srážce se ta druhá loď nevrátila, aby vás zachránila?" "Ne. Bohužel, ne." "Ponořila se snad?" "Neponořila se," odpověděl starý černoch potřásaje hlavou, "protože jsme ji viděli, jak od nás ve tmě prchala." Tato skutečnost, kterou všichni zachránění černoši potvrdili, by se mohla zdát nepravděpodobná. Nicméně bylo až příliš pravdivé, že mnozí kapitáni po srážce, kterou svou neobezřelostí způsobili, prchají se svou lodí, aniž by se starali o osud nešťastníků, které vydávají napospas záhubě bez nejmenšího pokusu, aby jim přispěli na pomoc!

Když kočí dělají totéž na veřejných cestách a ulicích, ponechávajíce jiným starost o ty, kterým úraz způsobili, už to je odsouzeníhodné.

Jejich oběti ale mohou být aspoň ubezpečeni, že jim bezodkladně bude zajištěna pomoc. Ale že lidé na širém moři opouštějí své bližní, to není k uvěření, to je hanba!

Kapitán Hull znal několik příkladů podobné nelidskosti a zmínil se o nich paní Weldonové a doložil přitom, že takové příhody, ačkoliv jsou strašlivé, se přece dost zhusta vyskytují.

Potom pokračoval ve svých otázkách.

"Odkud plul Waldeck?"

"Z Melbourne, pane."

"Vy tedy nejste otroci?.."

"Ne, pane," odvětil starý černoch a ihned se postavil na nohy. "Jsme poddaní státu Pensylvánie a občané svobodné Ameriky!" "Ah, přátelé," zvolal rychle (...)

(......)