Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V. KAPITOLA
S. V.

Zatím Pilgrim pokračoval ve své plavbě a snažil se všemožně udržet východní směr. Ale bohužel bezvětří nepřestávalo kapitána Hulla znepokojovat. On sám si nedělal starosti proto, že jeho plavba z Nového Zélandu do Valparaísa se opozdí o jeden nebo dva týdny, bylo mu to ale nemilé kvůli paní Weldonové, kterou průtahy na cestě musely pořád více unavovat.

Ale paní Weldonová si nestěžovala a s filozofickou trpělivostí snášela všechno nepohodlí.

Ještě téhož dne 2. února k večeru, jim zmizel z očí vrak lodi Waldeck.

Kapitán Hull se postaral především o to, aby starého Toma a jeho přátele pokud možno pohodlně ubytoval. V příbytku mužstva, který se nalézal na předku lodi, by všichni nenašli místo. Proto pro ně bylo vyhledáno vhodnější místo na předku pod palubou. Ostatně ti lidé, kteří byli na drsnou práci zvyklí, nemohli být vybíraví a při krásné, teplé a svěží povětrnosti jim stačily podpalubní prostory pro celou plavbu.

Život na palubě, jehož jednotvárnost byla touto příhodou přerušena, přišel opět do starých kolejí.

Tom, Austin, Bat, Akteon a Herkules by se rádi stali nějakým způsobem užitečnými. Ale při větru, který stále lehce vanul jedním směrem, se nedalo nic dělat, protože plachtoví bylo stále napjato v jednom směru. Nicméně jestli šlo o to, aby se udělala nějaká změna na palubě, starý černoch a jeho přátelé ihned s největší ochotou pomáhali lodníkům, a sluší se uznat, že obrovský Herkules při takových pracích nešetřil svých sil. Tento silák, který měřil dobrých šest stop, měl tolik síly, jako houf lodníků dohromady!

Malý Jack s nemalou radostí pozoroval, když Herkules přiložil ruku k dílu. Naprosto se ho nebál, a když jej Herkules rukama uchopil a houpal jako loutku, chlapec jásal a jeho smích se rozléhal po celé palubě.

"Pozvedni mne hodně vysoko," pobízel jej malý Jack.

"Takhle, pane Jacku?" odpovídal Herkules.

"Nejsem snad těžký?"

"Vždyť vás ani v rukou necítím."

"Tak tedy ještě výš! Co můžeš vysoko!" A Herkules, který držel obě nohy dítěte ve své široké ruce, jej nosil jako akrobat v cirkusu po palubě. Nejvíce Jacka bavilo, když jej hodně vysoko zvedal, tu se chlapci zdálo, že vyrůstá. Pokusil se také o to, aby byl pro Herkula těžkým - ale obrovský černoch pořád ještě tvrdil, že ho v rukou ani necítí.

Dick Sand a Herkules se tedy stali nerozlučnými společníky malého Jacka. Ale k oběma se přidružil ještě třetí.

To byl Dingo.

Bylo už řečeno, že Dingo byl málo přítulným psem. To mělo nepochybně svůj původ v tom, že společnost na Waldecku se mu nezamlouvala. Na palubě Pilgrima tomu ale bylo jinak. Jack, jak se zdá, si jako první dovedl získat jeho náklonnost. Patrně stejně rád si hrál s malým chlapcem, jako Jack s ním. Brzy bylo jasné, že Dingo patřil k psům, kteří jsou šťastni ve společnosti dětí. Ostatně Jack mu nikdy neublížil. Jeho největší rozkoší bylo, když si na Dinga mohl nasednout jako na koně, a musí se uznat, že tento druh koní je přece jen daleko lepší (...)

(......)