Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI. KAPITOLA
Velryba se ukázala

Bylo to zcela pochopitelné, že tento zvláštní případ byl opět a opět předmětem rozhovorů mezi paní Weldonovou, kapitánem Hullem a Dickem Sandem. Zvláště poslední se nemohl zhostit jisté nedůvěry vůči Negorovi, jehož chování ale zatím dosud nezavdávalo příčiny k nespokojenosti.

Na přední části paluby se také o tom mluvilo, jenže tam se nečinily stejné důsledky z příhody. V ložnici mužstva byl Dingo považován za psa, který umí číst a snad i psát lépe než mnohý lodník. Co se týče mluvy, soudilo se, že má nepochybně dobré příčiny, aby mlčel.

"Ale jednoho dne," pravil podkormidelník Bolton s úsměvem, "přijde tento pes a bude se nás ptát, kam plujeme a jestli je vítr na západ-sever-západ-polosever a my mu budeme muset odpovědět!" "Ale jsou přece zvířata, která mluví!" namítl jiný lodník, "straky, papouškové! Proč by tedy pes také nemohl mluvit, když k tomu má chuť? Musí to být přece jen těžší, mluvit zobákem než tlamou!" "Nepochybně," odvětil lodní mistr Howick, "jenže jsme to nikdy neviděli." Tito dobří lidé by hodně žasli, kdyby se jim řeklo, že i to už se přihodilo a že jeden dánský učenec měl psa, který dovedl zcela zřetelně pronést asi dvacet slov. Ale že by tento pes také rozuměl tomu, co mluvil, nebylo nijak možné tvrdit. Celá propast jej tedy dělila pořád ještě od mluvícího světa. Patrně ten pes, jehož hrtan byl tak sestrojen, že mohl pronášet slova, vědělo jejich významu zrovna tak málo jako papouškové, sojky nebo straky. Věta není u těchto zvířat nic jiného, než jakýsi druh zpěvu nebo mluveného křiku, převzatého z cizího jazyka, jehož smysl nelze uhodnout.

Ostatně ať je tomu jakkoliv, stal se pes Dingo hrdinou dne, čímž ale nijak nezpyšněl. Kapitán Hull několikrát opakoval pokus. Kostky dřevěné abecedy byly položeny před Dinga, a pes vždy bez omylu, bez váhání vybral mezi nimi písmena S a V, ostatních si ani nevšímaje.

Také před bratrancem Benediktem byl tento pokus několikrát opakován, ale, jak se zdálo, naprosto ho nezajímal.

"Nesmí se myslet," řekl jednoho dne blahosklonně, "že snad psi mají nějakou výsadu, aby byli důvtipní. Ostatní zvířata se jim v tom úplně vyrovnají, řídíce se jen svým pudem. Tak je známo o krysách, že opouštějí loď, která má utonout, o bobrech, že předvídají rozvodnění a včas své hráze vyvyšují. A co koně Nikodema, Skanderbega a Oppiena, jejichž žal byl tak hluboký, že vzali za své, když jejich pánové zemřeli? Nesmíme také zapomenout na osly, kteří vynikali neobyčejnou pamětí, a na celou řadu jiných tvorů, kteří patří k naší fauně! Neslyšeli jste o ptácích, obdivuhodně vycvičených, kteří bez chyby napsali slova, která jim jejich učitelé diktovali, o chocholatých papoušcích, zvaných kakadu, kteří spočítali jako kterýkoliv úředník pro vyměřování délek, osoby shromážděné v salóně? Neexistoval papoušek, za kterého bylo zaplaceno sto dukátů ve zlatě, který svému pánovi, kardinálovi, aniž se zmýlil v jediném slově, recitoval celé apoštolské vyznání víry? A (...)

(......)