Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII. KAPITOLA
Královský pohřeb

Následujícího dne, 29. května, město Kazoundé poskytovalo nezvyklý pohled. Ohromení domorodci byli ve svých chýších uzavřeni. Ještě nikdy neviděli ani krále, který o sobě říkal, že je božského původu, ani ministra zemřít touto strašnou smrtí. Sami už spálili některé jim podobné bytosti a nejstarší z nich nezapomněli ještě na labužnické přípravy za dob lidožroutství. Viděli tedy, že spálit lidské tělo je dost těžký úkol, a zde shořeli jejich král a ministr takřka samovolně! To se jim zdálo být nevysvětlitelné!

José Antonio Alvez byl ukryt ve svém domě. Obával se, aby nebyl činěn zodpovědným za tuto nehodu. Negoro mu vysvětlil, jak se všechno sběhlo, a radil mu, aby byl opatrný. Kdyby smrt Moiniho Lounggy byla přičítána na jeho vrub, nemohl by se tak snadno bez těžké škody z této nepříjemné záležitosti vyvléci.

Ale pojednou vznikla v Negorově mozku dobrá myšlenka. S Negorovou pomocí dal Alvez rozšířit pověst, že panovníkova smrt byla nadpřirozená, že byla smrtí, kterou velký duch vyhražuje jen svým vyvolencům, a domorodci, kteří byli velice pověrčiví, nerozpakovali se uvěřit tomuto tlachu. Oheň, který vyšlehl z těl krále a jeho ministra se stal svatým ohněm. Nezbývalo už nic jiného, než pro Moiniho Lounggu uspořádat pohřební slavnost, důstojnou člověka povýšeného do řad bohů.

Pohřební slavnost se všemi obřady, které byly obyčejem u afrických kmenů, poskytovala Negorovi příležitost, aby při ní udělil zvláštní úlohu Dicku Sandovi. Co krve tato smrt krále Moiniho Lounggy stála, by se sotva uvěřilo, kdyby středo afričtí cestovatelé, mezi jinými poručík Cameron, nepodávali o podobných věcech zprávy, o jejichž pravdivosti se nemůže pochybovat.

Přirozenou dědičkou kazoundského krále byla královna Moina. Tím, že bez odkladu nařídila pohřební obřady, vykonala skutek panovnické moci a předstihla proto uchazeče o trůn, mezi nimi krále, který se chtěl zmocnit práv panovníka v Kazoundé. Kromě toho Moina tím, že se učinila panovnicí, vyhnula se ukrutnému osudu, který čekal ostatní nebožtíkovy manželky a zároveň se zbavovala mladších z nich, na které jako nejstarší manželka měla často odůvodněné příčiny si stěžovat. Tento výsledek se neobyčejně zamlouval divoké povaze této megery. Dala tedy oznámit za vřeskotu afrických hudebních nástrojů, že pohřeb zesnulého krále se bude konat nazítří večer se všemi obvyklými obřady.

Ano - dvůr, ani domorodý lid neprotestoval. Alvez a ostatní obchodníci s otroky se od nastoupení královny Moiny na trůn nemuseli ničeho obávat. Nějakými dary, nějakým lichocením ji budou moci lehce podrobit svému vlivu. Tedy nástupnictví trůnu se provedlo bez obtíží. Pouze v harému trval postrach a to ne bez příčiny.

Ještě téhož dne započaly přípravné práce k pohřbu. Na konci velké ulice v Kazoundé proudil hluboký a prudký potok, přítok Konga. Nyní šlo o to, aby tento potok nebo říčka byla převedena do jiného koryta a aby dosavadní koryto bylo vysušeno, v tomto korytě měl být (...)

(......)