Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XX. KAPITOLA
Vzájemné štěstí

Dva dny poté, dne 20. července, paní Weldonová a její průvodci potkali karavanu, která se ubírala do Embomy na ústí Konga.

To nebyli obchodníci s otroky, ale počestní Portugalci, kteří vedli obchod se slonovinou. Uprchlíci byli slušně uvítáni a poslední část cesty byla vykonána za snesitelných podmínek.

Setkání s touto karavanou bylo pravou milostí Boží. Dick Sand. by nemohl plout na voru dolů po Zaire. Od slapů u Ntama až po Yellala řeka tvořila samé prudké proudy a vodopády. Stanley jich napočítal šedesát dva a je to zcela pochopitelné, že žádný člun by se tam nemohl odvážit. A při ústí Konga to bylo, kde neohrožený cestovatel čtyři roky poté musel svést poslední z třiceti dvou svých bojů s domorodci. A níže ve Mbelských vodopádech unikl takřka zázrakem smrti.

Dne 11. srpna paní Weldonová, Dick Sand, Jack, Herkules a bratranec Benedikt dorazili do Embomy, kde je srdečně uvítali pánové Motta, Viega a Harrison a dopřáli jim šlechetné pohostinství. Právě se chystal parník k odplutí do Ameriky, k panamské úžině. Paní Weldonová a její přátelé vstoupili na palubu a šťastně dorazili na americkou půdu.

Depeše odeslaná do San Franciska poučila Jamese W. Weldona o neočekávaném návratu jeho ženy a dítěte, jejichž stopy marně hledal všude, kde se jen domníval, že Pilgrim mohl ztroskotat.

Dne 25. srpna konečně přijeli trosečníci do hlavního města Kalifornie. Ah, kéž by starý Tom a jeho přátelé mohli být s nimi!...

Co máme nyní ještě říci o Dickovi Sandovi a Herkulovi? Jeden z nich se stal synem, druhý přítelem rodiny. James W. Weldon věděl, čím byl povinen mladému lodnímu kapitánovi a statnému černochovi.

Byl také šťasten, že Negoro se nedostal až k němu, protože by mu dal třeba celé své jmění, aby vykoupil svou ženu a své dítě! Také by odejel na africké pobřeží, a kdo ví, jakým nebezpečím, jakým úskokům by tam byl vydán napospas.

Ještě musíme něco říci o bratranci Benediktovi. V den svého návratu ctihodný učenec stiskl ruku Jamesovi W. Weldonovi, načež se zavřel do svého pracovního pokoje a ujal se práce, jakoby dokončoval větu, kterou včera přerušil. Přemítalo obrovském díle, týkajícím se hmyzu nazvaného Hexapodes benedictus, jakoby tu šlo o dávno toužebně očekávaný objev v entomologické vědě.

Zde ve svém kabinetu, jehož stěny byly pokryty hmyzem, ozbrojil se především lupou a brýlemi... Spravedlivá nebesa! Vyrazil ze sebe zoufalý výkřik, když poprvé použil těchto optických nástrojů, aby prostudoval tento neobyčejný druh afrického hmyzu!

Hexapodes benedictus nebyl ani šestinožkou. To byl zcela sprostý pavouk! Jestliže měl šest noh místo osmi, příčinou toho bylo, že mu dvě nožky scházely! A že mu scházely, toho příčinou zase bylo, že mu je Herkules, když jej lapil, ulomil! Hexapodes benedictus byl tedy obyčejným invalidou a musel být přidružen k třídě obyčejných (...)

(......)