Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX. KAPITOLA
Opět S. V.

Herkules mocnými údery vesla zatočil člunem k levému břehu. Ostatně proud na tomto místě se ještě nezrychloval, protože řečiště zachovávalo svůj pravidelný sklon až k sráznému svahu vodopádu. Tam teprve, takřka náhle, se řečiště ocitlo před hlubokou propastí, jejíž přitažlivost byla patrná teprve tři nebo čtyři sta stop nad vodopádem.

Na levém břehu se zvedal veliký, velmi hustý prales. V něm bylo pološero, protože sluneční svit nepadal do neproniknutelných lesních stěn. Dick pohlížel nikoliv bez hrůzy na toto území, obydlené lidojedy, spodního toku Konga, jehož území bylo nyní potřeba proputovat, protože člun už nemohl sledovat běh řeky. Na přenesení člunu pod vodopády nebylo ani pomyšlení. To byla skutečně strašná rána, která postihla tyto ubohé lidi, snad den před tím než by mohli dorazit do portugalských osad ležících při ústí. Až dosud si pomáhali sami.

Copak jim tentokrát nepřijdou nebesa sama na pomoc?

Brzy dorazil člun k levému břehu. Ale čím více se mu blížili, tím nápadnější známky bolesti a netrpělivosti projevoval Dingo.

Dick Sand, který jej pozoroval, - neboť kolem dokola hrozilo všechno nebezpečím, - se ptal sám sebe, jestli není snad nějaká dravá šelma nebo domorodec ukryt v hustém třtinoví papyrusu na břehu.

Ale brzy poznal, že to není pocit hněvu, kterým bylo zvíře zmítáno.

"Zdá se, jakoby plakali" zvolal malý Jack a objal Dinga svýma rukama.

Dingo se mu však vytrhl a vyskočiv do vody, když člun byl ještě dvacet kroků vzdálen od břehu, doplul k břehu a zmizel v trávě. Ano - paní Weldonová, ani Dick Sand, ani Herkules si nedovedli jeho jednání vysvětlit.

Po několika okamžicích přistáli uprostřed zelené pěny, která byla pokryta řasami a jinými vodními rostlinami.

Několik ledňáčků, kteří ze sebe vyrazili ostrý pískot, a několik sněhobílých volavek vzlétlo. Herkules upevnil člun u kmene magnolie a všichni vystoupili na břeh, nad nímž se nachylovaly vysoké stromy.

V lese nebylo vidět stezku, ale pošlapaný mech svědčilo tom, že tímto místem se nedávno ubírali domorodci nebo zvěř.

Dick Sand maje nabitou pušku a Herkules maje v ruce sekyru neučinili ani deset kroků, když spatřili zase Dinga. Pes maje nos k zemi skloněný sledoval jakousi stopu a pořád kňučel. První nevysvětlitelný pocit jej vábil na tuto část břehu, jiný jej lákal do hloubi lesa. To bylo všem zřejmé.

"Pozor!" pravil Dick Sand. "Paní Weldonová, pane Benedikte, Jacku, nespouštějte se nás! - Pozor, Herkule!" V tom okamžiku pozvedl Dingo hlavu a malými skoky, při kterých se stále otáčel, je vyzýval, aby jej následovali.

Za malou chvíli paní Weldonová a její průvodci se ocitli pod starou sykomorou, skrytou v nejhustším pralese.

Tam spatřili polozbořenou chýši, jejíž trámoví již bylo rozpadlé.

Dingo se zde dal do žalostného vytí.

"Co to zde Dingo má?" zvolal Dick Sand.

Vešel do chýše.

Paní Weldonová a ostatní jej následovali.

Země byla pokryta kostmi, už zbělenými působením (...)

(......)