Jules Verne

PATNÁCTILETÝ KAPITÁN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII. KAPITOLA
Různé příhody

Osm dní plul člun unášen proudem za podmínek, které jsme vylíčili. V té době se neudálo nic důležitějšího. Na prostoru několika mil řeka omývala pokraj překrásných pralesů, potom stromy zmizely a široko daleko, až kam sahal obzor, bylo vidět jen třtinoví.

V této krajině nebyli domorodci - nač si ovšem Dick Sand nikterak nestěžoval, - ale za to oplývala zvířaty. Na břehu pobíhaly zebry, afričtí jeleni, "kaamové", jistý druh neobyčejně půvabných antilop, které za noci zmizely, aby učinily místo levhartům, jejichž řev bylo slyšet, jakož i lvům, kteří skákali ve vysoké trávě. Až dosud uprchlíci nebyli znepokojováni divokými šelmami, ani z lesů, ani z řeky.

Nicméně každého dne obyčejně odpoledne Dick Sand přirazil k některé straně břehu, vystoupil z člunu a prozkoumal okolí.

Potraviny se musely obnovovat každodenně. Protože v této zemi, kde nebylo po nějakém obdělávání půdy ani stopy, se nemohlo spoléhat na maniok, proso, kukuřici, ovoce, což tvoří hlavní rostlinnou potravu domorodých kmenů. Tyto rostliny zde sice také rostly, ale v divokém stavu, a jejich plody proto nebyly jedlé. Dick Sand byl odkázán výhradně na lov, i když střelba z jeho pušky mohla mít vzápětí za následek nepříjemné setkání.

Oheň si připravovala malá četa rychlým otáčením kusu tvrdšího dřeva v prohloubeném kuse dřeva fíkovníku, právě tak, jak to dělají domorodci a dokonce prý i opice, aspoň se tvrdí, že gorily si tímto způsobem opatřují oheň. Když byl oheň rozdělán, bylo upečeno hned na několik dní trochu masa z jelena nebo antilopy. Dne 4. července se Dicku Sandovi podařilo jedinou kulkou zabít zvíře "poku", které poskytlo celou zásobu zvěřiny. To bylo zvíře pět stop dlouhé, které mělo dlouhé rohy, jakoby kruhy opatřené, žlutočervenou srst, která byla poseta lesklými tečkami, pouze na břiše bylo zvíře bílé, jeho maso bylo uznáno jako znamenité.

Počítáme-li, kolik času vyžadovalo téměř denní přistání k břehu, jakož i hodiny odpočinku za noci, může se říci, že člun do 8. července urazil nanejvýš sto mil. Byl to dost značný kus cesty a přece se Dick Sand ptal sám sebe, kam až jej tato nekonečná řeka ponese, která až dosud přijímala jen nepatrné vedlejší přítoky, aniž by se patrněji rozšířila. Co se týče směru, ubírala se řeka dlouho na sever a pak se zatočila na severozápad.

Také řeka sama poskytovala uprchlíkům část potravy. Na dlouhé liány, ozdobené tmy, které byly zakrouceny jako udice, se chytilo několik velmi chutných "sandžiků", které byly usušeny podle divošského způsobu, dlouho vydržely, dále několik černých, velmi dobrých, "usaků", "mondé" se širokými hlavami, jejichž dásně mají místo zubů tvrdé chlupy, a malé "dagaly", které mají rády proudící vody, přináležejí k druhu sleďovitých ryb a připomínají "whitebaity" v Temži.

Dne 9. července za dne Dick Sand podal důkaz krajní chladnokrevnosti. Byl sám na břehu a číhal na "kaamu", jejíž rohy se ukazovaly nad houštím, a právě střelil po zvířeti, když náhle (...)

(......)