Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Vrcholek hory se zdvihal ještě sto stop nad nimi. Uprchlíci se tam chtěli co nejrychleji dostat, aby na opačném svahu zmizeli Maorům z dohledu. Doufali, že se jim pak podaří po některém schůdném hřebeni dosáhnout sousedních vrcholků, které splývaly v horském pásmu, jehož složitou spleť by snad dokázal rozřešit ubohý Paganel, kdyby byl s nimi.
Výstup byl tedy chvatný, neboť hrozivý křik se stále víc a více blížil. Horda pronásledovatelů dostihla již úpatí hory.
„Kupředu, kupředu, přátelé!“ volal Glenarvan, povzbuzuje své druhy slovem i gestem.
A v necelých pěti minutách byli všichni na vrcholku hory. Tam se obrátili, neboť chtěli posoudit a rozhodnout, kterým směrem se dát, aby Maory zavedli na falešnou stopu.
Z této výše objímal pohled jezero Taupo, rozkládající se na západě uprostřed barvitého rámce velehor. Na severu byly vrcholky Pirongie, na jihu planoucí jícen Tongarira. Ale na východě viděli hradbu vrcholků a hřbetů, které se přimykaly k pohoří Wahiti, velikému horskému řetězu, jehož články se bez přerušení táhnou celým severním ostrovem od Cookovy úžiny až k Východnímu mysu. Musili tedy sestoupit po opačném svahu a ponořit se do úzkých soutěsek, z nichž možná nebylo východu.
Glenarvan se kolem sebe úzkostlivě rozhlížel. Mlha se rozplynula ve slunečních paprscích a on mohl pozorovat sebemenší zákruty země. Jediný pohyb Maorů nemohl uniknout jeho zraku.
Domorodci byli jenom sto padesát stop pod ním a dostali se na planinu, na které se zdvihal osamělý kužel.
Glenarvan nemohl ani o vteřinu déle odpočívat. Bez ohledu na to, zdali byli vyčerpáni nebo ne, musili prchat, neboť jinak jim hrozilo obklíčení.
„Dolů!“ zvolal. „Dolů, než nám uzavřou cestu!“
Avšak v okamžiku, kdy ubohé ženy s vypětím posledních sil povstaly, Mac Nabbs je zadržel a řekl:
„Není třeba, Glenarvane. Podívejte se!“
A všichni skutečně spatřili, že v chování Maorů nastala nevysvětlitelná změna.
Pojednou zastavili další pronásledování. Zteč proti hoře ustala jako na nějaký rázný protipovel. Tlupa domorodců zabrzdila svůj let a zastavila se jako mořský příboj před nepřekročitelnou skálou.
Všichni divoši, přestože lačnili po krvi, stáli nyní sešikováni na úpatí hory a řvali, mávali rukama, puškami a sekyrami, ale nepostupovali ani o píď. Jejich psi stáli přimrazeni k zemi jako oni a zuřivě štěkali.
Co se to stalo? Jaká neviditelná síla to domorodce držela? Uprchlíci nechápavě hleděli dolů a trnuli obavou, aby se nezlomilo kouzlo, jež zadržovalo Kaj-Kumuův kmen.
Pojednou vyrazil John Mangles výkřik a jeho druhové se ihned otočili. Rukou jim ukazoval na pevnůstku tyčící se na vrcholu kužele.
„Hrobka náčelníka Kara-Teta!“ zvolal Robert.
„Opravdu, Roberte?“ otázal se Glenarvan.
„Ano, mylorde, je to ta hrobka! Poznávám ji…“
Robert měl pravdu. Padesát stop nad nimi, na nejzazším výběžku hory, spatřili malou hrazenou pevnůstku z čerstvě natřených kůlů. Také Glenarvan nyní poznával hrob zélandského (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky