Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X. DVACET PĚT MILIONŮ PŘÁTEL A JEDEN NEPŘÍTEL

V americké veřejnosti vzbuzovaly nejmenší podrobnosti o podniku Gun-Clubu mohutný zájem. Obyvatelstvo sledovalo den za dnem jednání výboru.

Nejobyčejnější přípravy k velkému pokusu, matematické otázky s ním spojené, technické obtíže, které bylo nutno řešit, slovem jeho „postupní realisace“ to vše poutalo pozornost nejvyšší měrou.

Mezi zahájením a zakončením prací měl uplynout víc než rok, ale bez vzrušení tato doba být neměla, volba místa, kde bude dělo vyvrtáno, sestrojení formy, odlití Kolumbiady a její velmi nebezpečné nabíjení – důvodů víc než dost, aby se roznítila obecná zvědavost. Vypálená střela unikne pohledům ve zlomku vteřiny, co se s ní stane pak, jak se bude chovat v prostoru, jakým způsobem zasáhne Měsíc, to uvidí na vlastní oči jen malý počet vyvolených. Proto tedy se vlastní zájem o pokus soustřeďoval na jeho přípravy a na přesné podrobnosti jeho provedení.

Avšak čistě vědecká přitažlivost podniku byla vybičována nenadálou událostí.

Je známo, jak Barbicanův návrh získal svému autorovi početné davy obdivovatelů a přátel. Avšak byť sebeúctyhodnější a sebeneobyčejnější, tato většina neměla být jednohlasná. Jeden jediný muž, jeden jediný v celých Spojených státech, proti pokusu Gun-Clubu protestoval, při každé příležitosti ho prudce napadal, a je už v lidské povaze, že se Barbicana více dotýkal tento nesouhlas jediného než potlesk všech ostatních.

A přece znal dobře důvod této antipatie, věděl, odkud pochází toto osamělé nepřátelství, proč je osobní a starého data, konečně i z jakého ješitného soupeření se zrodilo.

Předseda Gun-Clubu nikdy nespatřil svého vytrvalého nepřítele. Na štěstí neboť setkání těchto dvou mužů by se bylo jistě neobešlo bez nepříjemných dozvuků. Tímto sokem byl vědec jako Barbicane, povaha hrdá, odvážná, sebevědomá a prudká, ryzí Yankee. Nazýval se kapitán Nicholl. Žil ve Filadelfii.

Každý ví o podivném souboji, který vznikl za války Severu proti Jihu mezi střelou a pancéřem obrněných lodí: úkolem střely bylo prorazit pancéř, účelem pancéře nedat se prorazit. Vyplynula z toho radikální přeměna námořnictva ve všech státech obou kontinentů. Dělová koule a pancéřová deska spolu zápasily s bezpříkladnou úporností: čím víc se zvětšovala střela, tím víc sílil pancéř. Lodi ozbrojené strašlivými děly se pouštěly do boje kryty nezranitelným krunýřem. Křižníky jako Merrimac, Monitor, Ram-Tenessee nebo Weckhausen vrhaly ohromné střely, ale nejprve se samy obrnily proti střelám lodí jiných. Podle nemravné zásady, na níž spočívá celé umění válečné, činily bližnímu to, co nechtěly, aby činil jim.

Vynikl-li Barbicane sléváním střel, vynikl Nicholl kováním pancéřů. Jeden v Baltimore ve dne v noci sléval, druhý ve Filadelfii ve dne v noci koval. Každý se řídil zásadami zcela opačnými.

Sotva Barbicane vynalezl novou dělovou kouli, vynalezl Nicholl nový pancéř. Předseda Gun-Clubu trávil život prorážením děr, kapitán tím, že mu v tom bránil. Z toho (...)

(......)