Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX. OTÁZKA PRACHU

Zbývalo projednat otázku prachu. Veřejnost očekávala toto poslední rozhodnutí s úzkostí. Jaké množství prachu bude za dané velikosti projektilu a délky děla zapotřebí k vyvolání nutného impulsu? Strašlivá třaskavina, jejíž působení člověk přece jen zvládl, měla být povolána, aby zahrála svou úlohu v neobvyklých rozměrech.

Všeobecně se ví a často se rádo připomíná, že střelný prach vynalezl ve čtrnáctém století mnich Schwarz, který svůj velký objev zaplatil životem.

Nyní je však takřka dokázáno, že tento příběh musí být zařazen mezi středověké legendy. Střelný prach nikdo nevynalezl, je odvozen přímo z řeckých ohňů, které se skládaly rovněž ze síry a ledku. Jenže od těch časů se tato směs, původně jen hořlavá, změnila v směs výbušnou.

Učenci sice znají výborně mylnou historii prachu, ale málokdo si uvědomuje jeho sílu mechanickou. A právě tu je třeba znát, abychom pochopili význam otázky předložené výboru.

Tak litr prachu váží asi dvě libry (900 g), vzplanutím vytvoří čtyři sta litrů plynů. Když se tyto uvolněné plyny účinkem teploty dosahující dva tisíce čtyři sta stupňů roztáhnou, zaujmou prostor čtyř tisíc litrů. Má se tedy objem prachu k objemu plynů vzniklých jeho shořením jako jedna k čtyřem tisícům. Suďte teď, jak strašný je tlak těchto plynů nahromaděných v prostoru čtyřtisíckrát těsnějším. Když nazítří zahájili členové výboru schůzi, věděli to dokonale.

Barbicane udělil slovo majoru Elphinstonovi, který za války řídil výrobu prachu.

„Drazí přátelé,“ pravil tento vynikající chemik, „začnu nezvratnými čísly, která nám budou oporou. Čtyřiadvacetiliberní kouli, o níž mluvil předevčírem tak poeticky vážený J. T. Maston, žene z děla pouhých šestnáct liber prachu.“

„Jste si tím číslem jist?“ zeptal se Barbicane.

„Zcela jist,“ odpověděl major. „Armstrongovo dělo potřebuje jen sedmdesát pět liber prachu pro střelu osm set liber těžkou, a Rodnianova kolumbiada spotřebuje jen sto šedesát liber prachu, aby vyslala do vzdálenosti šesti mil svou půltunovou kouli. O těchto faktech nelze pochybovat, neboť jsem je z protokolů Dělostřeleckého výboru vybral sám.“

„Výborně,“ poznamenal generál.

„Nuže!“ pokračoval major, „z těchto čísel vyplývá, že množství prachu nestoupá s vahou střely, pravda, na čtyřiadvacetiliberní kouli se spotřebovalo šestnáct liber prachu, jinými slovy u normálních děl se sice užívá množství prachu rovnající se dvěma třetinám váhy projektilu, ale tento poměr není stálý.

Počítejte a uvidíte, že pro půltunovou kouli bylo množství prachu sníženo na pouhých sto šedesát liber místo tři sta třiceti tří liber.“

„Kam míříte?“ zeptal se předseda.

„Dovedete-li svou theorii do krajnosti, milý majore,“ řekl J. T. Maston, „dospějete k závěru, že nebudete potřebovat vůbec žádný prach, až bude vaše koule dost těžká.“

„Přítel Maston žertuje i ve vážných věcech,“ odvětil major, „nechť se však uklidní, brzy navrhnu takové množství prachu, že to uspokojí jeho dělostřeleckou ješitnost. Chci (...)

(......)