Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII. PŘÍBĚH DĚLA

Rozhodnutí učiněná na této schůzi zapůsobila na veřejnosti velkým dojmem.

Někteří bázlivci se trochu poděsili při pomyšlení, že do prostoru má být vypálena koule o váze dvacet tisíc liber. Lidé se ptali, jaké dělo kdy bude moci udělit podobné mase dostatečnou počáteční rychlost. Zápis z druhé schůze výboru měl tyto otázky vítězně zodpovědět.

Nazítří večer se usadili naši čtyři členové Gun-Clubu před novými horami chlebíčků a na břehu opravdového oceánu čaje. Jednání se hned dostalo do proudu, tentokrát bez okolků.

„Milí kolegové,“ řekl Barbicane, „budeme se zabývat konstrukcí stroje, jeho délkou, jeho tvarem, jeho složením a jeho vahou. Je pravděpodobné, že mu nakonec dáme obrovské rozměry, ale ať jsou obtíže sebevětší, náš průmyslový genius je snadno překoná. Vyslechněte mě tedy laskavě a nešetřte ostrými námitkami. Nebojím se jich.“

Toto prohlášení bylo přijato s pochvalným mručením.

„Nezapomeňme,“ pokračoval Barbicane, „kam až nás naše včerejší diskuse zavedla, problém se nyní jeví v této podobě: jest uděliti počáteční rychlost dvanácti tisíc yardů za vteřinu granátu o průměru sto osmi palců a váze dvaceti tisíc liber.“

„Vskutku, to je náš úkol,“ odpověděl major Elphinston.

„Pokračuji,“ pravil Barbicane, „co se děje, když je střela vržena do prostoru? Působí na ni tři nezávislé síly: odpor prostředí, přitažlivost Země a síla impulsu, který ji pohání. Zkoumejme tyto tři síly. Odpor prostředí, to jest odpor vzduchu, bude málo důležitý. Vždyť zemská atmosféra měří jen čtyřicet mil (64 km). Při rychlosti dvanáct tisíc yardů za vteřinu, proletí jí střela za pět vteřin a to je doba dost krátká, aby bylo lze považovat odpor prostředí za bezvýznamný. Přejděme tedy k přitažlivosti Země, to jest k váze granátu.

Víme, že tato váha bude klesat se čtvercem vzdálenosti, neboť fysika nás učí: když nějaké těleso ponechané sobě padá na povrch Země, rychlost jeho pádu je patnáct stop (4,9 m) v první vteřině, a kdyby totéž těleso bylo dopraveno do vzdálenosti dvou set padesáti sedmi tisíc pět set čtyřiceti dvou mil (384 400 km), jinými slovy do vzdálenosti, v níž se nalézá Měsíc, omezila by se rychlost jeho pádu na půl pídě (asi 11/3 mm) v první vteřině. To je téměř nehybnost. Běží tedy o to, překonat postupně působení váhy. Jak toho dosáhneme? Velikostí impulsu.“

„To je ta potíž,“ odpověděl major.

„Potíž tu opravdu je,“ pokračoval předseda, „ale my ji zdoláme, protože potřebný impuls bude výslednicí délky stroje a množství užitého prachu a přitom množství užitého prachu je omezeno jen pevností děla. Zabývejme se tedy dnes rozměry, které má dělo mít. Rozumí se, že je můžeme sestrojit za předpokladů takřka nekonečné pevnosti, protože není určeno k manévrování.“

„To vše je zřejmé,“ ozval se generál.

„Až dosud,“ řekl Barbicane, „nepřekročila nejdelší děla, naše ohromné kolumbiady, délku dvaceti pěti stop, udivíme tedy mnoho lidí rozměry, pro něž se budeme musit rozhodnout.“

„Hm, určitě,“ zvolal J. T. (...)

(......)