Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII. HYMNUS NA DĚLOVOU KOULI

Ve svém památném dopise ze sedmého října projednala cambridgeská hvězdárna otázku – s hlediska astronomie, nyní šlo o to rozřešit ji po stránce technické. V každé jiné zemi mimo Ameriku byly by se praktické obtíže zdály nepřekonatelné. Zde to byla jen hračka.

Neztráceje čas, jmenoval předseda Barbicane ze středu Gun-Clubu výkonný výbor. Tento výbor měl ve třech schůzích vyjasnit tři důležité otázky: děla, střely a prachu. Skládal se ze čtyř členů, na slovo vzatých odborníků: Barbicana, jehož hlas rozhodoval v případě rovnosti hlasů, generála Morgana, majora Elphinsona a konečně nevyhnutelného J. T. Mastona, který byl pověřen funkcí zapisovatele.

Osmého října se výbor sešel u předsedy Barbicana v Republican Street č. 3.

Jelikož bylo důležité, aby tak závažné jednání nerušil žaludek svým kručením, zasedli naši čtyři členové Gun-Clubu ke stolu obloženému chlebíčky a úctyhodnými konvicemi na čaj. J. T. Maston si okamžitě přišrouboval pero k svému železnému háčku a schůze začala.

Slova se chopil Barbicane. „Drazí kolegové,“ řekl, „máme rozřešit jeden z nejdůležitějších problémů balistiky, této vědy věd, která se zabývá pohybem střel, to jest těles vymrštěných do prostoru libovolnou silou a pak ponechaných sobě samým.“

„Ach, balistika, balistika!“ zvolal dojatě J. T. Maston.

„Snad by se zdálo logičtější,“ pokračoval Barbicane, „zasvětit tuto první schůzi diskusi o nástroji…“

„Skutečně,“ poznamenal generál Morgan.

„Avšak,“ pokračoval Barbicane, „po zralé úvaze se domnívám, že otázka střely musí mít přednost před otázkou děla, neboť rozměry děla budou závislé na rozměrech střely.“

„Žádám o slovo!“ vzkřikl J. T. Maston.

Slovo mu bylo uděleno s ochotou, jakou si jeho velkolepá minulost zasloužila.

„Milí přátelé,“ pravil věšteckým hlasem, „náš předseda má pravdu, dává-li otázce střely přednost před všemi ostatními. Tato koule, kterou vypálíme na Měsíc, je naším poslem, naším vyslancem a já vás žádám o dovolení, abych na ni směl pohlížet s hlediska čistě mravního.“

Tento nový způsob nazírání na střelu vzbudil mezi členy výboru neobyčejnou zvědavost, věnovali tudíž slovům J. T. Mastona nejživější pozornost.

„Drazí kolegové,“ děl tento veliký muž, „budu stručný, ponechám stranou dělovou kouli konkrétní, kouli, která zabíjí, a budu si všímat jen koule matematické, koule mravní. Dělová koule je pro mne nejskvělejším projevem lidských schopností, neboť v ní jsou zahrnuty všechny, stvořiv ji, přiblížil se člověk nejvíc Stvořiteli.“

„Velmi dobře!“ řekl major Elphinston.

„Vskutku,“ zvolal řečník, „stvořil-li Bůh hvězdy a planety, stvořil člověk dělovou kouli, toto kriterium pozemských rychlostí, toto zmenšené vydání hvězd bloudících prostorem, těch hvězd, jež po pravdě řečeno nejsou než střelami.

Bohu náleží rychlost elektřiny, rychlost světla, rychlost hvězd, rychlost komet, rychlost koní!“

J. T. Maston byl u vytržení, jeho, hlas nabýval při přednesu tohoto posvátného hymnu na dělovou (...)

(......)