Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI. KOLUMBIADA

Podařilo se odlití? Byli odkázáni na pouhé domněnky. Všechno však budilo víru v úspěch, neboť forma pojala celé množství kovu roztaveného v pecích.

Buď jak buď, teprve za dlouhý čas se budou moci o tom přesvědčit přímo.

Vždyť když major Rodman odlil své stošedesátitisícilibrové dělo, trvalo vychládání celých čtrnáct dní. Jak dlouho tedy ještě bude unikat zrakům svých obdivovatelů nestvůrná Kolumbiada, věnčená oblaky par a chráněná silným žárem? To šlo těžko vypočítat.

Netrpělivost členů Gun-Clubu byla po ten čas vystavena nové zkoušce. Ale nedalo se nic dělat. J. T. Maston se málem samou snaživostí usmažil. Čtrnáct dní po odlití se ještě tyčil k nebesům obrovský chochol dýmu a v okruhu dvou set kroků kolem vrcholku Stone’s Hillu pálila půda pod nohama. Dny uplývaly, týden se přidával k týdni. Obrovský válec se nedal žádným způsobem ochladit. Nemohli se k němu ani přiblížit. Musilo se čekat a členové Gun-Clubu se hryzli nedočkavostí.

„Už je 10. srpna,“ řekl jednou ráno J. T. Maston. „Od 1. prosince nás dělí sotva čtyři měsíce. Vyjmout jádro, vykalibrovat hlaveň, nabít Kolumbiadu – to vše se ještě musí udělat. Nebudeme hotovi. Vždyť se k dělu člověk ani přiblížit nemůže! Copak nikdy nevychladne? To by si s námi osud krutě zahrál!“

Pokoušeli se netrpělivého tajemníka uklidnit, ale marně. Barbicane neříkal nic, ale v jeho mlčení se skrývalo potlačované podráždění. Bezmocně trčet před překážkou, kterou může zdolat jedině čas – čas obávaný nepřítel za daných okolností –, a být vydán nepříteli na milost a nemilost, to je pro vojáka trpké sousto.

Každodenním pozorováním však zjistil ve stavu půdy jistou změnu. Kolem 15. srpna vypařování znatelně ochablo a prořidlo. Za několik dní vydechovala půda už jen lehký opar, poslední vzdech netvora, zavřeného v kamenné rakvi. Pozvolna se záchvěvy země uklidnily a tepelný okruh se zmenšil, nejnetrpělivější diváci se přiblížili, jeden den postoupili o dva sáhy, druhý o čtyři, a 22. srpna mohl Barbicane, jeho kolegové a inženýr konečně vstoupit na hladinu litiny, která dostupovala vrcholku Stone’s Hillu, což bylo místo nesporně velmi zdravé, neboť tam nikomu nemohlo být zima od nohou.

„Konečně!“ zvolal předseda Gun-Clubu a kámen mu spadl se srdce.

Téhož dne byly práce znovu zahájeny. Ihned se přistoupilo k vyproštění jádra, aby se tak uvolnil vnitřek hlavně, krumpáč, motyka a vrtačky byly bez ustání v činnosti, hlína a písek účinkem tepla neobyčejně ztvrdly, ale pomocí strojů se podařilo zdolat tuto směs, při stěnách odlitku ještě žhavou. Odstraněný materiál byl rychle odvážen na vozících poháněných parou, a dělníci pracovali tak dobře a s takovým zápalem, Barbicanovy zákroky byly tak naléhavé a jeho důvody, předkládané v podobě dolarů, tak přesvědčivé, že 3. září všechny stopy jádra zmizely.

Okamžitě se započalo s výbrusem. Bez meškání byly postaveny stroje a byly uvedeny v pohyb mohutné vrtačky, jejichž ostří se ihned zakouslo do hrbolků litiny. Za několik týdnů (...)

(......)