Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII. CESTUJÍCÍ Z ATLANTY

Kdyby byla tato ohromující zpráva přišla obyčejně poštou v zalepené obálce, a nepřiletěla po elektrických drátech, kdyby do obsahu telegramu nebyli nutně zasvěceni úředníci francouzští, irští, newfoundlandští a američtí, nebyl by Barbicane zaváhal ani na okamžik. Byl by mlčel – z opatrnosti, aby své dílo neuvedl v nevážnost. Možná, že ho tím telegramem chtěl někdo doběhnout, zvlášť když ho poslal Francouz. Což bylo pravděpodobné, že by kdokoliv byl dost odvážný, aby na podobnou cestu jen pomyslil? A vyskytl-li se takový člověk, nebyl to blázen, který patřil zavřít do separace a ne do dělové koule?

Ježto však telegrafní přístroje jsou povahy málo diskrétní, byl obsah telegramu znám a návrh Michela Ardana již obíhal různými státy Unie. Barbicane proto neměl žádný důvod k mlčení. Shromáždil tedy své kolegy přítomné v Tampě a přečetl chladně stručný text telegramu, aniž dal najevo své mínění, aniž jednalo stupni hodnověrnosti, který si zpráva zasluhuje.

„Není možná!“

„To je nepravděpodobné!“

„Pouhý vtip!“

„Vystřelili si z nás!“

„Směšné!“

„Nesmysl!“

V několika minutách vystřídali členové Gun-Clubu celou sérii výrazů vyjadřujících pochyby, nevíru, hloupost, bláznovství a doprovodili ji posunky užívanými při podobných příležitostech. Usmívali se, smáli se, krčili rameny nebo se popadali za břicho – každý podle svého založení. Jediný J. T. Maston pronesl památná slova.

„To je nápad!“ zvolal.

„Ano,“ odpověděl mu major, „ale je-li někdy dovoleno mít takovéhle nápady, pak jen pod podmínkou, že na jejich uskutečnění ani nepomyslíme.“

„A proč ne?“ opáčil živě tajemník Gun-Clubu, připraven se přít. Ale nechtěli ho dál popichovat.

Zatím už jméno Michela Ardana kolovalo po Tampě. Cizinci i domorodci po sobě pokukovali, vyptávali se navzájem a dobírali si ne onoho Evropana bytost mythickou a chimérickou –, ale J. T. Mastona, který dokázal uvěřit v existenci této legendární osobnosti. Když Barbicane navrhl vyslat střelu na Měsíc, každý shledával tento podnik přirozeným, proveditelným – čistě balistická záležitost! Když však se tvor rozumem nadaný nabídl, že v této střele poletí, že se pokusí o tuto neuvěřitelnou cestu, byl to návrh fantastický, vtip, fraška a abychom užili ryze amerického slova známého i v našem rodném jazyce – „humbuk“.

Vtipkování trvalo bez přes tání až do večera a lze tvrdit, že celé Státy se smály, až se za boky popadaly, což nebývá zvykem v zemi, kde nemožné podniky nacházejí ochotné propagátory, stoupence a přívržence.

Nicméně Ardanův návrh, jako všechny nové myšlenky, leckomu vrtal v hlavě. Navyklý sled myšlenkových pochodů tím byl porušen.

„Na tohle nikdo nepomyslil!“ Brzy nešla událost právě pro svou podivnost nikomu s mysli. Uvažovalo se o ní. Co věcí, které včerejšek popřel, zítřek uskutečnil! Proč by se tato cesta neměla vykonat dnes či zítra? Ale tak či onak – muž, který se chtěl takového nebezpečí odvážit, musil být blázen, a ježto se jeho návrh nemohl brát (...)

(......)