Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX. MANIFESTACE

Soudě podle všeobecné netrpělivosti, vyšla hvězda denní nazítří velmi pozdě. Lidé shledávali, že se loudá na Slunce, které má osvětlovat podobnou událost. Ze strachu před všetečnými otázkami byl by Barbicane chtěl Ardanovy posluchače omezit na malý počet zasvěcenců – svých kolegů na příklad. Stejně dobře se však mohl pokusit zahradit Niagaru. Musil tedy od svých plánů upustit a vystavit svého nového přítele riziku veřejné schůze. Soudilo se, že nová síň tampské bursy přes své ohromné prostory obřadu nepostačí, neboť chystané shromáždění dostávalo rozměry opravdové manifestace.

Ke schůzi vybrali širou pláň za městem. V několika hodinách se podařilo zaclonit ji před slunečními paprsky, lodě v přístavu bohaté na plachty, lanoví, zásobní stožáry a ráhna poskytly součástky potřebné k sestrojení obrovitého stanu. Brzy se nad sežehlou prérií rozprostřela nesmírná nebesa z plátna a chránila ji před denním úpalem. Pod nimi našlo místo tři sta tisíc osob, které v očekávání Francouzova příchodu několik hodin vzdorovaly dusnému horku.

Z tohoto davu diváků mohla vidět a slyšet první třetina, druhá třetina viděla špatně a neslyšela, třetí skupina pak neviděla nic a slyšela zrovna tolik. A přece při tleskání nepatřila k těm méně horlivým.

Vetři hodiny se v doprovodu čelných členů Gun-Clubu objevil Michel Ardano Po pravici si vedl předsedu Barbicana, po levici J. T. Mastona, zářícího víc než slunce v pravé poledne a lesknoucího se skoro stejně rudě. Ardan vystoupil na podium a jeho zraky spočinuly na moři černých klobouků. Nevypadal vůbec rozpačitě, nepřetvářel se, stál tu jako doma, veselý, nenucený, přívětivý. Na uvítací pokřik odpověděl půvabným pozdravem, pak si rukou vyžádal ticho a ujal se slova, vyjadřuje se velmi plynně anglicky:

„Pánové, ačkoliv je velmi horko, zneužiji vašeho času k tomu, abych vám poněkud vysvětlil záměry, které vás, jak se zdá, zajímají. Nejsem ani řečník, ani vědec a vůbec jsem nepočítal s tím, že promluvím veřejně, ale přítel Barbicane mi řekl, že vám to udělá radost, a já se obětoval. Slyšte mě tedy svými šesti sty tisíci uší a omluvte laskavě autorovy chyby.“

Tento nekonvenční úvod se velmi zamlouval přítomným, kteří vyjádřili své uspokojení uznalým šepotem.

„Pánové,“ řekl Ardan, „žádný projev souhlasu nebo nesouhlasu není zakázán. A teď, když jsme se dohodli, začínám. Předně nezapomeňte, že máte co dělat s nevědomcem, jehož nevědomost sahá tak daleko, že si neuvědomuje ani překážky. Proto se mu zdálo věcí prostou, přirozenou, snadnou – nasednout do střely a odcestovat na Měsíc. Dřív či později se tahle cesta podniknout musí, a co se volby dopravního prostředku týče, řídí se docela prostě zákonem pokroku. Člověk začal cestovat po čtyřech, pak jednoho krásného dne po dvou, potom károu, potom kočárem, pak dostavníkem, pak vlakem, nu a projektil je vozem budoucnosti, mimochodem – planety jsou jen obyčejné dělové koule vržené rukou Stvořitelovou. Ale vraťme se k našemu povozu. Někteří z (...)

(......)