Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV. TELESKOP NA SKALISTÝCH HORÁCH

Po uzavření subskripce přidělil předseda Gun-Clubu cambridgeské hvězdárně 20. října předešlého roku částku potřebnou k sestrojení ohromného optického přístroje. Tento aparát, dalekohled nebo teleskop, měl být tak mohutný, aby se jím mohl rozeznat na povrchu Měsíce i předmět devět stop široký.

Mezi dalekohledem a teleskopem je důležitý rozdíl, uděláme dobře, když si ho připomeneme. Dalekohled se skládá z trubice, která má na horním konci konvexní (vypuklou) čočku, zvanou objektiv, a na spodním konci druhou čočku, nazývanou okulár, protože k ní pozorovatel přikládá oko. Paprsky, vycházející ze světelného zdroje, procházejí první čočkou a tvoří v jejím ohnisku refrakcí neboli lomem obrácený obraz. Tento obraz pozorujeme okulárem, který jej zvětšuje přesně tak jako lupa. Tubus dalekohledu je tedy na koncích uzavřen objektivem a okulárem. Tubus teleskopu je naopak na horním konci otevřený. Paprsky z pozorovaného předmětu do něho volně pronikají a narážejí na konkávní (duté) kovové zrcadlo, kde se sbíhají. Odražené paprsky pak zachycuje malé zrcadlo, a vrhá je na okulár, umístěný tak, aby vytvořený obraz zvětšoval.

Hlavní roli v dalekohledech tedy hraje refrakce (lom) a v teleskopech reflexe (odraz). Proto se jedněm říká reflektory a druhým refraktory. Celá potíž při výrobě těchto optických přístrojů záleží právě ve zhotovení objektivů, ať už jsou to čočky nebo kovová zrcadla.

V době, kdy Gun-Club podnikl svůj veliký pokus, dosáhly tyto přístroje neobyčejné dokonalosti a podávaly velkolepé výkony. Daleko byly časy, kdy Galileo pozoroval hvězdy svým ubohoučkým dalekohledem, zvětšujícím nejvýš sedmkrát. Od 16. století se rozměry optických přístrojů značně zvětšily a umožnily tak měřit hvězdné prostory do hloubky až dosud nepoznané. Mezi refraktory v té době používanými zaslouží zmínky dalekohled Pulkovské hvězdárny v Rusku, jejíž objektiv měří patnáct palců (34 cm), dalekohled francouzského optika Lerebourse, vybavený stejně velikým objektivem, a konečně dalekohled cambridgeské hvězdárny, vyzbrojený objektivem o průměru osmnáct palců (48 cm).

Z teleskopů byly známy dva, pozoruhodné výkonnosti a obrovských rozměrů.

První, sestrojený Herschelem, byl třicet šest stop (10 m) dlouhý a jeho zrcadlo bylo čtyři a půl stopy (122 cm) široké. Druhý se tyčil v Birrcastlu v Irsku v parstontownském parku a patřil lordu Rossovi. Měl tubus čtyřicet osm stop dlouhý a jeho zrcadlo měřilo v průměru šest stop (193 cm) (Často slýcháme mluvit o dalekohledech mnohem delších, jeden například o třech stech stopách ohniskové vzdálenosti byl postaven péčí Dominika Cassiniho v pařížské hvězdárně, musíme ale vědět, že tyto dalekohledy neměly tubus. Objektiv byl zavěšen ve vzduchu na stožárech a pozorovatel s okulárem v ruce se musil postavit co možná nejpřesněji do ohniska objektivu. Každý pochopí, že užívání těchto přístrojů bylo nesnadné a že bylo krajně obtížné umístit obě čočky tak, aby se jejich středy kryly. J. (...)

(......)