Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXV. POSLEDNÍ PODROBNOSTI

Bylo 22. listopadu. Za deset dní mělo dojít k odjezdu do nenávratna. Zbývalo jen šťastně skončit poslední práci, práci tak choulostivou, vyžadující tolik nekonečné opatrnosti, že kapitán Nicholl založil svou třetí sázku na jejím nezdaru.

Vždyť šlo o to, nabít Kolumbiadu a složit do ní čtyři sta tisíc liber střelné bavlny. Nicholl si myslil – snad ne docela neoprávněně –, že při manipulaci s tak ohromným množstvím pyroxylu dojde k těžkým katastrofám a že se tato krajně výbušná látka vznítí pod tlakem projektilu sama od sebe.

Toto vážné nebezpečí ještě zvyšovala bezstarostnost a lehkomyslnost Američanů, kteří za války Severu proti Jihu klidně nabíjeli své bomby s doutníkem v ústech. Ale Barbicanovi záleželo na tom, aby zvítězil a v poslední chvíli neztroskotal. Vybral si proto nejlepší dělníky, dohlížel osobně na jejich práci, nespustil je ani na okamžik s očí a tak si s vynaložením veškeré ostražitosti a opatrnosti dokázal zajistit úspěch.

Předně ho ani nenapadlo přivézt do Stone’s Hillu celý náklad třaskaviny najednou. Dal ho přivážet po troškách v dokonale uzavřených muničních vozech. Čtyři sta tisíc liber pyroxylu rozdělil do balíků po pěti stech librách, tak vzniklo osm set velikých patron, pečlivě vyrobených nejlepšími ohněstrůjci z Pensacoly. Každý muniční vůz jich mohl pojmout deset, po železnici z Tampy přijížděl vůz za vozem, takže v ohradě nikdy nebylo najednou víc než pět tisíc liber pyroxylu. Jakmile dorazil, byl každý vůz vyložen bosými dělníky, a každá patrona dopravena až k ústí Kolumbiady a spuštěna dovnitř ručně řízenými jeřáby. Všechny parostroje byly odstraněny a v okruhu dvou mil uhašen každý ohýnek. Bylo dost na tom, že musili tyto spousty střelné bavlny chránit proti slunečnímu žáru, třeba byl listopad. Proto se také většinou raději pracovalo v noci v záři světla, vyráběného ve vzduchoprázdnu, které pomocí Ruhmkorfových přístrojů vytvářelo i na dně Kolumbiady umělý den. Na spodu Kolumbiady byly patrony pravidelně rozloženy a spojeny navzájem drátem, který měl do všech zároveň přenést elektrickou jiskru.

Toto množství střelné bavlny měl totiž vznítit elektrický článek. Všechny dráty, obtočené isolací, se spojovaly v drát jediný v úzkém otvoru, který byl proražen ve výši předpokládané polohy projektilu. Tento drát pak vedl silnou litinovou stěnou a táhl se jedním z průduchů v kamenné obezdívce, který byl k tomu účelu zachován, až na povrch země. Jakmile dosáhl vrcholu Stone’s Hillu, byl veden po sloupech ještě asi dvě míle daleko, kde byl zapojen do silného Bunsenova článku, opatřeného vypínačem. Stačilo tedy stisknout knoflík přístroje, aby byl proud okamžitě zapjat a zapálil čtyři sta tisíc liber střelné bavlny. Rozumí se samo sebou, že článek měl být uveden v činnost teprve na poslední chvíli.

28. listopadu bylo všech osm set patron umístěno na dně Kolumbiady. Tato část operace se tedy podařila. Ale co mrzutostí, co neklidu, co zápasů předseda Barbicane zkusil! Marně (...)

(......)