Jules Verne

ZE ZEMĚ NA MĚSÍC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V. ROMÁN MĚSÍCE

Kdyby se byl v době vesmírného chaosu postavil do onoho neznámého středu, okolo něhož se otáčí svět, pozorovatel obdařený nekonečně pronikavým zrakem, byl by viděl, jak prostor naplňují myriády atomů. Během věků však nastala ponenáhlu změna, projevil se zákon přitažlivosti a atomy, až dotud bludné, se mu podřídily, tyto atomy se slučovaly chemicky podle své vzájemné spřízněnosti, staly se molekulami a vytvořily shluky mlhovin, jimiž jsou posety hlubiny nebes.

V těchto shlucích ihned vznikl krouživý pohyb kolem vlastního středu.

Tento střed, tvořený těkajícími molekulami, počal se otáčet kolem své osy a housti stále více, podle neměnných zákonů mechaniky se pak rotační pohyb zrychloval tím více, čím víc se objem zahuštěním zmenšoval a trvalým působením těchto dvou vlivů vznikla ústřední hvězda, střed mlhovinného shluku. Kdyby se díval pozorně, byl by pozorovatel posléze uviděl, jak se ostatní molekuly shluků chovají stejně jako ústřední hvězda, zhušťují se rovněž rovnoměrně zrychleným rotačním pohybem a obíhají kolem ní jako nesčetné hvězdy.

Tak se vytvořily mlhoviny, jichž dnes hvězdáři čítají na pět tisíc.

Mezi těmito pěti tisíci mlhovinami je jedna, kterou lidé nazvali Mléčná dráha a která obsahuje osmnáct milionů hvězd, z nichž se každá stala středem jedné sluneční soustavy.

Kdyby byl pozorovatel podrobně zkoumal mezi těmito osmnácti miliony hvězd jednu z nejnepatrnějších a nejméně zářivých (Podle Wollastona prý je průměr Siria dvanáctinásobkem průměru Slunce. J. Verne.), hvězdu čtvrtého řádu, která se pyšně nazývá Slunce, byly by se před jeho očima odehrály všechny jevy, které způsobily vznik vesmíru.

Byl by vskutku spatřil, jak se toto Slunce, ještě ve stavu plynném a složené z pohyblivých molekul otáčí kolem své osy, aby dokončilo dílo soustředění.

Podle zákonů mechaniky by se byl tento pohyb zrychloval s ubýváním objemu, až do chvíle, kdy by síla odstředivá překonala sílu dostředivou, jež se snaží strhnout molekuly do středu. Tu by proběhl před divákovýma očima jiný jev: molekuly umístěné v rovině rovníku by se vymrštily jako kámen z praku, jehož provaz se náhle přetrhl, a vytvořily by kolem Slunce několik soustředných prstenců podobných prstenci Saturnovu. A tyto prstence kosmické hmoty by se zase vlivem rotačního pohybu kolem ústřední masy roztříštily do mlhovin druhotných, to jest v planety.

Kdyby byl pozorovatel soustředil potom veškerou svou pozornost na tyto planety, byl by viděl, že se chovají úplně stejně jako Slunce a že se od nich odděluje jeden nebo několik kosmických prstenců, z nichž pak vznikají hvězdy nižšího řádu nazývané družice.

Postupujeme-li tedy od atomu k molekule, od molekuly k mlhovinnému shluku, od mlhovinného shluku k mlhovině, od mlhoviny k ústřední hvězdě, od ústřední hvězdy k Slunci, od Slupce k planetě, od planety k družici, vidíme celou řadu změn, kterými nebeská tělesa od počátku světa prošla.

Slunce se zdá ztraceno v nesmírnosti hvězdnatého světa, a přece (...)

(......)