Jaroslav Vrchlický

MODERNÍ BÁSNÍCI ANGLIČTÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXV. Samuel Taylor Coleridge (1772-1834.)

Nejgenialnější ze skupiny tak zvaných básníků jezerních. Z mládí horlivý republikán (oda na Francii a drama "Pád Robespierrův") chtěl i Evropu opustit a v spolku se Southeyem založiti v Americe nový stát svobodný. Cestoval po Německu a studoval něm. literaturu. Plodem těchio studií jest jeho mistrný překlad trilogie Schillerovy "Wallenstein." Později byl redaktorem "Morning-Postu" a sekretářem guvernera na Maltě, nevydržel však nikde a nedospěl pro těkavou svou povahu k provedení svých zámyslů a plánů. Oddal se požitku opia, jež ho zničilo fysicky i duševně a po patnáetiletém živoření v domě přítele svého lékaře zemřel.

Hlavní díla básnická: "Skládání o starém námořníku". (Přeložil J. V. Sládek). Fantastický zlomek "Christabel" (týž) a jiné drobné básně a zlomky. Děs a hrůza z fantastických přeludů jsou základní tony jeho archaisticky zbarvené originální poesie, že mu však akcenty vznešené i jemné a něžné nescházejí, ukazuje jeho nečetná, ale vždy zajímavá lyrika drobná.

NÁPIS NA STEPNÍ PRAMEN

Ta sykomora s hudbou sladkou včel,
stan, jak jej rádi měli praotcové,
kéž každá z její větví dlouho ještě
se kloní nad tu malou škebli, již
sráz skalný chrání před uvadlým listím.
Ať tento zdroj, tich jako spící dítě,
v snu dýchaje, poutníka nejednoho
svou chladnou, svěží vodou občerství!
Kéž troška písku, která tiše na dně,
nic větší nežli malé páže elfů,
tam poskakuje nezčeříc vln pláně
si tančí vírem čile napořád!
Zde soumrak jest a chládek, zde jest mech
a měkké sedátko tě stínem zdraví,
jak tento strom, druhého nenajdeš.
Zde postůj, chodče, pij zde, srdce tvoje
když čisté vin, pak jistě i tvůj duch
zde občerství se, zatím u hlavy
co vánek dýchne, včelka zabzučí ...

HROB RYTÍŘŮV

Kde hrob, v němž leží Arthur O'Kellyn?
Kde může hrob toho poctivce být?
na kraji zdroje, kde ční Hevellyn
u cesty větvemi břízy kryt.
Dub, v létě jenž sladce šumíval v sluch,
jenž spouštěl v jeseni listí své v luh,
a v zimě se s větry severu rval,
kde stál pad a tam se břízy kmen vzpjal.
Prach kosti reka dnes,
meč jeho rez,
však duše, doufám, přišla do nebes!

SLAVÍK

Ni mráčku ani stopy dne, jenž zhas,
ni proužek červánkový na západě,
ni pochmurné a hravé chvění barev.
Pojď, spočinem zde u starého mostu!
Zříš ovšem odsud v hloubi proudu třpyt,
leč šumu neslyšíš, tak teče tiše
v svém loži zeleně. Kol všecko ztichlo,
noc balsamická! Hvězdný když zhas lesk,
na jarní pršky rádi vzpomínáme,
jež s vůní snášejí se k svěží zemi
nám i ta rouška hvězd jest vítána!
Slyš! Slavík teď svou píseň započal.
"Tak zvučný to a tak truchlivý pták!"
Že truchlivý? - Ó bludná myšlénko!
Nic ve přírodě není truchlivého.
Snad člověk, jejž kdys zhnětlo bezpráví
či dlouhá nemoc, láska zhrzená,
štván se zdrásaným srdcem do noci,
jenž chuďas vše jen podle sebe měřil
a jemuž nejkrasší ton vždy se stal
jen písní hoře vlastního, on s druhy
svých běd moh smutné zváti písné tyto.
(...)

(......)