Jaroslav Vrchlický

MODERNÍ BÁSNÍCI ANGLIČTÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXX. Thomas Campbell (1777-1844.)

Tvoří přechod od klassikův k romantikům. Dvaadvacítiletý napsal svou proslavenou báseň didaktickou "Radosti naděje". Studoval literaturu a poesii německou. Na svých cestách po Německu byl svědkem bitvy u Hohenlinden. Působil na universitě v Londýně a v Glasgowě, kde byl třikrát volen lord-majorem. Psal řadu povídek (Gertrude of Wyoming, O'Connors child, Lochiel and the Wizard) i básní vlasteneckých, za které požíval zvláštní důchod z královské pokladny a z nichž zvlášť píseň "the Mariners of England" stala se populární. Vydal též velkou, kritickými poznámkami opatřenou anthologii anglické poesie.

VEČERNICE

Jež kyneš včele k úlu zpátky
a dělníku klid vracíš sladký,
ó hvězdo míru, vítám tebe,
jak hledíš klidně v úkoj všem,
jak zjevíš se pod brvou nebe,
jak láska sladkým úsměvem.

Tvá nebesy jak zaplá záře,
kraj dříme kol ve vonné páře
a řev stád bučí při návratu
a stráň zní zpěvem veselým,
co modravý nad každou chatu
se vznáší, krouží vzduchem dým.

Ó hvězdo, která srdce pojíš,
a rozdvojené těchou hojíš,
ty vzpomínáš v svém zazáření
na polibky a přísahy,
jež nezaplaší rozloučení,
jsou příliš srdci předrahy!

ANGLIČTÍ NÁMOŘNICI

Anglie lide námořský,
vy strážci našich moří,
jichž vlajka tisíc let se již
v bouř i v boj vítěz noří,
již vztyčte slávy práporec,
neb noví vrazi jdou,
on ve vln rej dál bodře spěj,
když divé větry řvou,
když bitev duní hromný ryk
a divé bouře řvou.

Neb z každé vlny otců duch
se vznáší hned, vás zdraví,
jich slávy místem - bojiště
a hrob - ocean tmavý.
Kde padl velký Nelson, Blake,
tam srdce žárem vrou,
jen ve vln rej, dál bodře spěj,
když divé větry řvou,
když bitev duni hromný ryk
a divé bouře řvou.

Zdí nemá Britsko potřebí,
je strmé věže vroubí,
hřmí pochod jeho vlnami
a domov svůj má - v hloubi.
Domácí nechá duby hřmít
v hru proudů zuřivou,
tu ve stu ech zaduní břeh,
když divé bouře řvou,
když bitev duní hromný ryk
a divé bouře řvou!

Plamenná vlajka anglická
boj vznití ještě větší,
než vzplanou hvězdy pokoje
z tmy noci, z nebezpečí.
Pak, válečníci moře, vám
dny slávy zaplanou,
zvuk vašich jmen tu proslaven
se vznese nad vodou,
ryk bitev hromných dozuří
a bouře ustanou.

POSLEDNÍ ČLOVĚK

Co světský tvar, propadne v zmar
i slunce musí mříti!
než Nesmrtelnost za svůj dar
co smrtelné, můž vzíti.
Na duši mou sen dopadal,
jenž duchu mému křídla dal
a k době té mne schvěl,
já tvorstva slední okamžik
jak druhdy Adam jeho vznik
jsem ve svých dumách zřel.

Zrak slunce chorobný měl vzhled,
zem bledá, šedá (...)

(......)