Jaroslav Vrchlický

MODERNÍ BÁSNÍCI ANGLIČTÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXI. Thomas Moore (1779-1852.)

Narodil se v Dublině, kdež i universitu absolvoval. Déle než rok byl úředníkem na ostrovech Bermudských, po svém návratu věnoval se docela literatuře a stal se miláčkem londýnských salonů. Kolem r. 1811, spřátelil se s lordem Byronem. Po svém sňatku žil nejvíce na venkově, kde i zemřel.

Pod pseudonymem Thomas Lyttle začal dráhu literarní překladem písní Anakreontových, jejž zprvu v písních svýcb napodobil. R. 1807. vyšla první řada "Irských melodií", následovaly "Písně národní" a "Posvátné zpěvy". R. 1817. vyšla Lalla Rookh, básnická povídka východní v rámci prosaickém, vlastně souhrn čtyř povídek, z nichž zvlášť "Ráj a Peri" stala se hudbou Schumannovou světoznámou. Pod vlivem Byronovým povstala biblická fantasie "Láska andělů". Stejně výborný jako lyrik byl Moore i jako satirik.

Melodičnost a vroucnost s elegancí formální jej především charakterisují, ač místy se nevyhybá hříčkám a kudrlinkám. Napsal též obšírný životopis Byronův, zničil však z obavy před indiskretností mnoho z papírů Byronových k velké škodě bádání literarního.

Do češtiny přeložil "Lalla-Rookh" prof. Dr. Fr. Krsek, "Irské melodie" Gustav Dörfl.

KLEKÁNÍ

Ach klekání, ach klekání,
čím hudba ta mi vyzvání!
V ní mládí, domov, sladký čas,
kdy zněl mi naposled ten hlas.

Ty chvíle prchly docela
a mnohá hruď, kdys veselá,
spí v hrobě již a ve spaní
víc neslyší znít kiekání.

Já rovněž zajdu v hrobu klid;
však zvučný zvon dál bude znít,
co jiní budou v dumání
tvou chválu pět, ó klekání!

HARFA Z TARY
Ta harfa, jež kdys v Tarské síni
v svět hudby lila dech,
bez duše němá visí nyní
na Tarských pustých zdech.
Tak dřímá pýcha zašlých dob
a ten tam jest ruch slávy,
tlí srdce tichá v tísni mdlob,
jichž tep kdys bouřil žhavý.

A vůdcům v boj a paním k reji
nezazní ona víc;
jen v noci puká struna její
báj zhouby šeptajíc.
Tak svobody duch dávno kles,
jen divým skřekem nyje,
když hněvem srdce pukne kdes,
tu cítíš - pokud žije!

NÁŘEK HEBREJSKÝ

Tvůj, Israeli, padl trůn,
je ticho v pláních tvých,
tvé opuštěné prahy kol,
tvé děti v řetězích.
Kde rosa, jež by skanula
v Ethamu suchou pláň?
Kde nebes zář, jež vzplanula
by tobě cestou v skráň?

Měls Jerusalem, pane, rád,
tvým druhdy celý byl,
tvá láska jeho dědictví
a v moc trůn tvůj se skryl.
Tu přišla bouř, blesk divý
do olivy tvé vjel,
a v Salemu mně lživý
bůh potupně se skvěl.

Tvá hvězda klesla, Solyme,
tvé slávy zašel čas,
jsi stezí, kterou zatočil
se bouřný vichr v ráz.
Teď mlčí sály šeré,
kde silných vládl rod,
v prach klesly věže, které
teď Baalský znectil svod.
Jdi, pravil, ku vitězi pán,
meč svůj v jich krvi ztop,
jich valy srovnej se zemí,
neb mých v nich není stop.
Sionu chmurná dcera
svých dětí zdeptá prach
a Hinamu tůň šerá
smrt její ztopí v tmách.

INDICKÁ MELODIE

Věř, vše co zářné, zbledne,
nejdřív to nejzářnější,
co luzné zrak tu shledne,
v let dá se nejrychlejší.
Plá hvézda, spadne hned,
květ v puku (...)

(......)