Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX.

Leslie otevřela oči a nechápavě se podívala do obličeje, který se nad ní skláněl. Ležela na kraji cesty, protože Dick ji odnesl na mýtinu asi sto yardů od Willow House.

"Hrůza!" otřásla se a zavřela oči. "Byl to Černý opat?"

Dick Alford chvíli neodpověděl. Tolik se bál o dívku, že na všechno ostatní zapomněl.

"Už je mi dobře," řekla a s jeho pomocí vstala. "Upozornila jsem vás, že jsem nerozumná. Celý dnešek byl bláznivý. Dicku, co to bylo?"

"Byli jsme daleko, takže jsem nic nemohl rozeznat," odvětil. "Snad nějaký hloupý opilý sedlák."

Zavrtěla hlavou. "Ne, Dicku, to nebyl sedlák. To byl..." opět se zachvěla. "Myslím, že bych měla jít domů."

"To bude jen moudré," souhlasil vážně. "Lituji, že jsem vás vzal s sebou."

Zasmála se trochu roztřeseně a přitiskla se k němu blíž.

"A v určitém směru jsem ráda, že jsem šla s vámi," prohodila, když pomalu kráčeli k domovu. "Dicku, měla jsem podivný sen. Než jsem se probudila, zdálo se mi, že mě někdo políbil. Ten sen byl tak živý, že ještě teď cítím rty na své tváři."

"Políbil jsem vás," přiznal bez rozpaků. "Čekal jsem, že vás tím překvapím a vy se proberete z mdloby."

Zasmála se skoro hystericky - nervy měla napjaté jako na skřipci.

"Alespoň jste to měl popřít," řekla. "Dicku, vy nedovedete podvádět!"

Když šli pomalu k domovu, všimla si, že se jednou dvakrát ohlédl.

"Snad nečekáte, že půjde to zjevení za námi?" zašeptala a zuby jí cvakaly.

"Ne, zdálo se mi, že slyším automobil," což bylo pravda, "a přísahal bych, že jsem na silnici zahlédl záblesk světla, ale nejspíš jsem se mýlil."

Nemýlil se a věděl to. Nějaký automobil jel za nimi a zvolna stoupal k pasece. Dick zřetelně zahlédl paprsky reflektorů a zaslechl tiché bzučení stroje. A pak si najednou byl naprosto jist, že vůz nemohl zabočit na úzkou cestu a že tedy neznámý řidič zhasl světla a zastavil.

"Musím se na vás podívat." Obrátil ji k měsíčnímu světlu a zdvihl jí obličej. "Nevím, jestli jste tak strašně bledá, nebo působí-li to měsíc, ale vypadáte velmi nemocně. Měla byste si rovnou lehnout a bratrovi se raději neukazujte."

"Proč?" otázala se překvapeně.

"Nechci, aby se ta příhoda se strašidlem roznesla, a pak - no, mám ještě jiný důvod."

"Jsem ráda, že jsem šla na tu procházku," opakovala tiše. "A jsem nesmírně ráda, že..." Nedokončila větu.

Mlčení, které následovalo, přivedlo oba do rozpaků. Leslie se najednou obrátila.

"Dicku, chcete, abych se provdala za vašeho bratra?"

Neodpověděl.

"Chcete opravdu?"

V temnotě slyšela jeho vzdech. Neviděla mu do tváře, protože stáli ve stínu velkého cedru před domem.

"Nevím," řekl. V jeho hlase byl neútěšný smutek, který už jednou zaslechla "Na tu otázku nemohu odpovědět. Nevím, proč byste se za něho neměla provdat. Jednejte podle svého přání. Jen vy se musíte rozhodnout - a kdybych byl nábožný člověk, celou noc bych se modlil, abyste se rozhodla správně."

(...)

(......)