Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII.

Příštího dne vyvedla neobvyklá příhoda advokátní kancelář Gine a Gine z kolejí. Pan Gilder poprvé za pětadvacet let práce nepřišel do své pracovny. Místo toho poslal dopis, v němž žádal nejstaršího písaře, aby otevřel jistou zásuvku v jeho psacím stole a doručil její obsah zvláštním poslem do domu pana Gildera v Regent's Parku. V psaní byla douška:

"Nezdá se pravděpodobné, že se vrátím do kanceláře. Svou rezignaci jsem dal panu Gineovi a hodlám se věnovat soukromým záležitostem."

Na místo po Gilderovi určil Gine telegraficky nejstaršího písaře, který nebyl jmenováním příliš nadšen, protože kolovaly nepříznivé zprávy a narážky na nejistou budoucnost kanceláře Gine a Gine, z nichž zaměstnancům běhal mráz po zádech.

Dick Alford se před lunchem vykoupal a oholil, a když sešel dolů, setkal se tam s návštěvníkem, který přijel poledním vlakem.

Ačkoliv seržanta Puttlera nikdy neviděl, poznal ho podle přítelova popisu. Detektiv byl vysoký, vyzáblý čtyřicátník. Unavené hnědé oči, smutně hledící z hlubokých očních důlků, připomínaly nemocného a ustaraného šimpanze, kterého Dick kdysi viděl. Puttler měl nízké čelo, odulý horní ret a paže mu sahaly skoro ke kolenům. Přihrbení, spojené s těmi tělesnými znaky, zvyšovalo jeho nevábný zjev. Ubohý pan Puttler si byl vědom svého opičího vzhledu, do něhož jej příroda zformovala a který ho střídavě pokořoval i těšil.

"Nu, pane, jak se vám líbím," řekl bez úsměvu, třebas mu v hnědých očích blýskla zlomyslnost. "Už jsem zažil, že lidé při prvním pohledu na mne omdleli, obzvláště lidé romantičtí."

"Já neomdlím," usmál se Dick. "Snad nejsem romantický."

V tom okamžiku vstoupil sluha a asi byl romanticky založený, protože při spatření podivného muže s dlouhými pažemi nápadně zavrávoral a zamžikal očima.

"Odveďte pana Puttlera do jeho pokoje. Potom, Puttlere, přijďte a poobědváte se mnou. Musím vám povědět spoustu věcí."

Zděšený Thomas šel napřed po schodech až k pokoji sousedícímu s Dickovou ložnicí. Hospodyně už věděla o příchodu pana Puttlera a pokoj připravila. Detektiv odložil kufr a prohlížel si velmi hezkou místnost.

"Přejete si ještě něco?" zeptal se Thomas.

Seržant Puttler na něho zamžikal. "Nic, děkuji." A když Thomas odcházel, dodal: "Jak se teď jmenujete?"

"Já, pane - se jmenuji Thomas Luck."

Puttler potřásl smutně hlavou. "Ví váš pán, že se jmenujete Sleisser a že jste si odpykal trest v Dartmooru?"

"Ne," odpověděl sluha tvrdě.

"Doví se o tom, Thomasi, doví se o tom," řekl detektiv mírně a sluha se s vražedným pohledem vytratil z pokoje.

Pan Puttler se vrátil dolů a předl spokojeně jako kočka.

"Víte jistě, že je to můj pokoj, pane Alforde?" zeptal se. "Nečekal jste prince Waleského? Vždycky jsem si přál spát v poste-li s nebesy."

"Nejdřív vás musím představit svému bratrovi. Jen tak mimochodem vám řeknu, že je velmi nervózní a že jsem vás ohlásil jako zaměstnance účetnické firmy, který mi pomůže (...)

(......)