Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIV.

"Všechny dopisy ve schránce jsou spálené," prohlásil Dick velmi spokojeně. "Ten darebák udělal v životě alespoň jednu dobrou věc - ať mi nebesa odpustí, že o něm špatně mluvím... Kde je váš Arthur?"

"Můj Arthur jel do Londýna," odpověděla. "Máte zprávy o Harrym?"

Dick zavrtěl hlavou. "Žádné."

Pomyslila si, že vypadá unaveně a vyčerpaně.

"Je mi to líto."

Vzal ji za ruku.

"Byl bych rád, kdybyste někam odjela, Leslie," řekl. "Nechtěla byste se někam podívat?"

"Myslíte, že mi tady hrozí nebezpečí?"

"Jsem o tom přesvědčen," přikývl. "Bylo by hrubé neříci vám pravdu. Náboj, který byl onehdy vypálen, byl určen vám."

Překvapeně poslouchala a nevěřila.

"Proč?" zeptala se zděšeně. "Nemám nepřítele, Dicku. Nikomu jsem neublížila. Kdo by mi přál něco zlého?"

"Snad byste nevěřila, kdybych vám to řekl. Na světě je člověk, který vás nenávidí, jako nenávidí mne, a ze svého stanoviska má dobrý důvod. Odjedete, když jsem vám to pověděl?"

Chvilku přemýšlela. "Počkám, až se vrátí Arthur," řekla, "a požádám ho, aby mě vzal do Londýna."

A s tím se Dick spokojil.

Odcházel z domu, když Puttler na kole zabočoval do brány.

"Stalo se něco?" zeptal se ho Dick chvatně.

"Nevím. Podívejte se na tohle." Detektiv vytáhl z kapsy velký arch papíru, hrubě popsaný tužkou, kde byla slova:

"Lord Chelford je v bezpečí. Nehledejte ho, sice bude zabit.

Černý opat."

Slovo "opat" bylo napsáno bez "o". Plakát prý visel na větvi a protržená díra ukazovala, kde na něj záhadný pisatel pravděpodobně šlápl.

"Našli jsme ho asi v polovině cesty mezi zříceninami a zámkem," řekl Puttler. "Velmi podivné! To místo jsme asi před čtvrt hodinou prohledali."

Dick mu vrátil papír.

"Je to špatný žert, nebo tomu vzkazu věříte?" zeptala se Leslie úzkostlivě. "Dicku, nemohla bych nějak pomoci? Znám zámek velmi dobře a vím, že tam jsou místa, která policie neprohlédla. Asi netušíte, že jsou na březích Ravensrillu malé jeskyně..."

"Ty jsme všechny prohledali a nejsou ani tak velké, aby se do nich vešel pes," přerušil ji rázně Dick. "Chcete-li pomoci, běžte na zámek a dejte do pořádku mou korespondenci. Obávám se, že jsem ji v posledních dnech zanedbával a že je tam mnoho účtů a věcí, k nimž by se mělo přihlédnout."

Vypadalo to, že ji skutečně potřebuje, ale pravým důvodem byla snaha mít ji pod dozorem, dokud neodjede do Londýna. Snad vytušila něco podobného a nabídku vděčně přijala.

"Jeďte na zámek," napomenul ji, "držte se ale hlavní silnice a příjezdové cesty. Kvůli nikomu nezastavujte, i kdyby to byla osoba, kterou znáte, a nedbejte na nikoho, kdo by vás volal."

Bylo jí úzko, ale přece se zasmála.

"To zní strašně."

Když odešel, zaměstnávala se všelijakou prací, dala příkazy, co má být k obědu, a chtěla odejít. U domovních dveří však zazněl zvonek. Nasazovala si před zrcadlem klobouk, když služebná vstoupila do pokoje.

"Slečna Wennerová?" (...)

(......)