Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LVII.

Když Leslie předtím stála pod žebříkem z háků, vystřelila. Střela zasáhla železnou mříž a odrazila se od ní s nepříjemným zvukem, připomínajícím bzukot včely.

Z horní místnosti se nic neozývalo. Jestli výstřelem přiláká Dickovu pozornost ke zříceninám, třeba se jí podaří naznačit mu, kde je. Jenže Harry má pušku! Při tom pomyšlení ji zamrazilo. Vlastně může Dicka vylákat na smrt...

Ve chvíli šíleného strachu ji napadlo vylomit zbraní mříž a dostat se ven. Ale na to bylo už pozdě. Zaslechla Harryho hlas, zněl slabě a dutě.

"Leslie!"

Vystoupila na schod, aby ho lépe slyšela.

"Leslie! Přicházejí! Povíte jim, že jsem vám neublížil, viďte?"

"Ano, ano," odpověděla přesvědčivě.

Potom už neřekl nic a za chvíli slyšela nahoře kroky, jako by tam přecházelo několik lidí, a zaslechla, jak Harry říká:

"Haló, Dicku, staroušku! Doufám, že jsi neměl starost?"

Pak uslyšela hluboké zamručení - mohl to být Dickův hlas - a v nedočkavosti odsunula příčné dubové břevno, v příštích vteřinách se polovina desky sváhla dolů a Leslie vystoupila otvorem. Nic neviděla - v místnosti byla tma.

"Dicku!" zavolala.

A tu ji sevřela ruka a Leslie si s hrůzou uvědomila, že kroky a přecházení i rozhovor Harry jenom sehrál.

Ještě držela pušku, ale než ji mohla zdvihnout, Harry chytil hlaveň a vykroutil jí zbraň z ruky. Slyšela, jak dole zarachotila.

Napolo omdlévajíc strachem a hrůzou ochabovala ve snaze se ubránit. Držel ji v náručí s překvapující silou.

"Teď půjdeme dolů, má milovaná," zašeptal jí do ucha. "Konečně vím pravdu. Tedy Dicka máte ráda! Drahý Dick!"

Tiše se chechtal, když ji nesl ke schodům.

"Sejdete sama, nebo vás mám dolů hodit?" zeptal se tak klidným a normálním hlasem, jako by mluvil o docela běžné věci.

Třásla se jí kolena, když sestupovala do osvětleného sklepení, šel za ní a zastavil se, jenom aby důkladně zajistil vchod.

"Posaďte se." Ukázal na stolici a Leslie ihned usedla. Byla (...)

(......)