Edgar Wallace

ČERNÝ OPAT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LIX.

Byla tma, když se probrala z mdloby, a teprve až se dotkla víček, uvěřila, že má oči otevřené. Nikde se nic neozývalo. Ležela na tvrdé nerovné zemi, a když vztáhla ruku, nahmatala drsnou skálu. Pokoušela se nalézt svítilnu, ale marně. Najednou sáhla na cosi hladkého, studeného. Byl to Harryho nůž s dlouhým ostřím.

Únava a vyčerpání ji zmohly. O drsný kámen si prodřela hedvábné punčochy na cáry a nohy ji nesnesitelně bolely. Chvíli váhala, než rozškrtla sirku, protože krabička byla už z poloviny prázdná. Zjistila, že je v neznámé části bludiště. Strop byl vyšší, stěny vyhloubené jako strany přesýpacích hodin a výklenky, vytesané v určitých vzdálenostech, jí připomínaly švýcarské tunely.

Lampu nenašla, zřejmě si ji Harry vzal s sebou, když odešel.

Určitě mě neopustil, usoudila v duchu, to by neudělal ani v záchvatu.

Když sirka dohořela, zaslechla Leslie z chodby vrávoravé kroky, zavřela nůž, dala jej rychle do kapsy a čekala

"Je vám dobře, Leslie?" Už byl zase normální. "Odpusťte, že jsem vás tu musel nechat, ale to místo mi nahání hrůzu a chtěl jsem se podívat, jestli bych nenašel nějaký východ."

"Kde jsme?" zeptala se.

"Nevím. Nesl jsem vás tím zatroleným točitým zařízením a byla jste strašně těžká," dodal tak naivně, že se Leslie zasmála, poprvé od chvíle, kdy začalo období hrůzy.

"Víte, Leslie, na co jsem přišel?" Posadil se na zem vedle ní. "Pamatujete se na ta okénka, kterými jsme se dívali?"

"Ano, pamatuji se na ně," odpověděla a bála se, o čem bude mluvit.

"Víte, že vedou do nějaké studně?"

O Dickoyi neřekl ani slovo. Zapomněl, že přeřízl lano, i na hrůzu, která přišla vzápětí.

"Napadlo vás," pokračoval, "že poklad může být na dně té studny? Před několika minutami jsem na to přišel. Dostaneme-li se ven, promluvím si s Dickem. Je to takový čertovský chlapík a jistě najde způsob, jak se prokopat do studně, která je určitě přímo v opatství. Většina těch starobylých staveb měla uprostřed studnu, aby byla zásoba vody stále po ruce."

"Východ jste nenašel?" zeptala se.

"Ne," vzdychl. "Dostal jsem se do spletitého labyrintu a už jsem si myslil, že odtamtud nikdy nevyjdu. Panebože! Podívejte se na své nohy!"

Byla na ně skutečně smutná podívaná, byly napuchlé a krvácely. Ihned si sundal boty.

"Obujte se," přikázal, a když se bránila, chytil jí nohu a navlékl botu.

Boty byly příliš velké, ale jak se v nich teď po drsném kamení šlapalo!

"Jedno místo jsem dosud neprobádal, a to malou poboční chodbu vlevo. Jak se zdá, zřítila se tam část zvětralé skály. Nechtěl jsem se pustit do zkoumání sám. Abych nezapomněl - proč jste omdlela?"

"Nevím, asi nervy," řekla.

(...)

(......)