Edgar Wallace

DŮM HRŮZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XI.

Pan Reeder otevřel dveře, posadil se a rozsvítil světlo.

Chtěl rozřešit nevysvětlitelné tajemství otevření svých dveří.

Než šel spát, otočil klíčem v zámku a zastrčil závoru.

Klíč tam stále ještě trčel. Když jím otočil, napadlo ho, že ještě nikdy neviděl zámek, který by šel tak tiše, nebo závoru, která by tak lehce zapadla. Zámek i závora byly nedávno naolejovány. Začal zkoumat vnitřní stranu dveří a našel prosté rozřešení poněkud znepokojujícího případu jejich otevření.

Dveře se skládaly z osmi polí a byly ozdobeny malými ornamenty. Když stiskl pole, které se nalézalo bezprostředně pod zámkem, začalo se pomalu pohybovat. Trvalo dlouho, než našel malé péro, které ho drželo na místě. Po jeho stisknutí se pole otevřelo jako miniaturní dveře. Po hodlně mohl prostrčit ruku otvorem a odtáhnout závoru.

To nebylo nic neobvyklého ani strašidelného. Věděl, že mnohé hotely a penzióny jsou zařízené tak, aby se dveře mohly otevírat zvenčí - v některých případech to bylo nutné.

Pan Reeder by rád věděl, jestli by našel podobné zajišťovací pole také na dveřích pokoje Margarety Belmanové.

Než skončil svoji prohlídku, bylo již světlo. Roztáhl záclony, odstavil od okna židli a začal podrobně prohlížet pozemky, které ležely v jeho dohledu.

Byly tu dvě nebo tři okolnosti, které ho mátly. Jestli byla usedlost Larmes Keep hlavním stanem Flackovy bandy, proč tady byla také Olga Creweová? Odhadoval, že jí bude čtyřiadvacet let. V posledních deseti letech byla stálou návštěvnicí, ne-li stálou obyvatelkou Larmes Keep. Znal zvyklosti podsvětí a věděl, že nepoužívají takové děti. Mimo to také musela chodit do nějaké školy a tím by z těch deseti let ubyly nejméně čtyři ... Pan Reeder v pochybnostech pokyvoval hlavou.

Usuzoval, že dokud nebude tma, nic se nestane. Natáhl se na postel, zabalil se do pokrývky a spal, dokud mu ohmatávání dveří neoznámilo, že mu služka přinesla jeho ranní čaj.

Byla to žena s kulatými tvářemi, která už měla mládí za sebou. Mluvila nepříjemným žargonem londýnských předměstí a měla prudké a familiární chování někoho, kde je nepostradatelným členem podniku. Pan Reeder si vzpomněl, že mu posluhovala při večeři.

"Jakže, pane, vy jste se nesvlékl!" řekla.

"Málokdy se svlékám," řekl pan Reeder, usedl a vzal si od ní čaj. "Je to taková ztráta času. Člověk se neobléká tak rychle, jako se svléká."

Dívala se na něj nepřívětivě, ale on se neusmál.

"Vy jste detektiv, že jo? Už to ví ve vile každý. Kvůli čemu jste sem přišel?" V jejím hlase zněla potlačovaná úzkost.

Pan Reeder se záhadně usmál.

"Není mou věcí, drahá mladá dámo, abych odhaloval záležitosti vašeho zaměstnavatele."

"On vás sem povolal? No dobře!"

Pan Reeder si položil prst na ústa.

"Kvůli těm svícnům?" Kývl hlavou.

"On si pořád myslí, že je vzal někdo z domu?" Její obličej byl celý rudý a byla rozzlobená. Zde byl odhalen jeden z menších skandálů penziónu. Jestli byla (...)

(......)